Návštěva George Bushe v Austrálii

Hospodářsky nejdynamičtější je v současné době nepochybně oblast Tichomoří. To platí i pro samotné USA, kde se nejrychleji rozvíjí Kalifornie na západě země, ale samozřejmě je třeba jmenovat i státy na druhém konci Pacifiku, tedy tradičně bohaté Japonsko, velmi úspěšnou Korejskou republiku, dravou Čínu, čím dál viditelnější Indii a nezmíněny by neměly zůstat ani menší země, jako je Singapur, Taiwan a další. Vzestup zaznamenaly i země, jako je Malajsie nebo Indonésie. A samozřejmě i Austrálie.

Jedenadvacet zemí tohoto rozsáhlého regionu je sdruženo do Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří, nazývaný také anglickou zkratkou APEC. Od úterka tyto země jednají v australském Sydney o společných záležitostech.

A jednat je o čem, jedno z hlavních témat je v současné době více než aktuální a to je bezpečnost potravin ale i dalších produktů vyráběných především v Číně. K dalším tématům patří klimatické změny a ochrana životního prostředí. Jak známo, Spojené státy odmítly podepsat takzvaný Kjótský protokol, protože toto schéma nezahrnuje rozvíjející se země jako je Čína, jejíž podíl na světovém znečišťování rychle roste. Čína tak vlastně ve vzájemném obchodě se Západem využívá nejen fakt, že svým zaměstnancům neposkytuje sociální zabezpečení, ale ani nemusí do svých nákladů zahrnovat výdaje na ochranu životního prostředí.

Spojené státy také tlačí na Čínu, aby uvolnila některé obchodní restrikce, protože právě Američané mají s ČLR značně vysoký schodek obchodní výměny, který vloni přesáhl už 230 miliard dolarů. Washington, ale i další země poukazují například na to, že Peking drží kurz jüanu nepřirozeně nízko a tak uměle zdražuje dovoz a naopak zlevňuje své zboží při exportu do ciziny.

Nejzajímavější na celém jednání v Sydney je však pravděpodobně to, co mu bezprostředně předcházelo, a tím bylo setkání George Bushe s australským premiérem Johnem Howardem. Bush se nejdříve cestou symbolicky zastavil v Iráku, než jeho Air Force One dosedl v Austrálii. Zde ho jeho kolega Howard pozval na barbecue, jež se konalo na vojenské základně. Bush s tácem obešel jednotlivé pulty, z nichž si australští vojáci vybírají jídlo, a pak s Howardem společně pojedli steak, krevety a vařené kukuřičné klasy.

Toto okázale přátelské setkání není náhodné, nýbrž je součástí důležitého politického divadla. Bush přijel svého dlouholetého partnera veřejně odměnit za australskou podporu v americké válce proti terorismu, protože vedle Velké Británie je Austrálie vůbec nejpevnějším spojencem Washingtonu.

Austrálie má například jen v Iráku a okolí 1500 svých vojáků, a Howard je přes odpor veřejného mínění dosud odmítal stáhnout. Nejdříve je prý nutné dokončit úkol, kvůli kterému tam Australané jsou, a teprve pak je možné mluvit o odchodu - to je vlastně ještě mnohem odhodlanější rétorika, než jakou nabízí sám Bush, který naznačuje možné snížení stavů americké armády, aby uklidnil nervózní americké voliče. Howard přitom značně riskuje. Už za dva měsíce se budou konat parlamentní volby, a přestože se současná vláda může pochlubit více než 4 procentním hospodářským růstem, může doplatit právě na svou spolupráci s USA v Iráku. Šéf opoziční Labour Party Kevin Rudd veřejnosti slibuje, že po svém případném vítězství ve volbách vojáky stáhne, a na to voliči určitě uslyší.

Součástí americké odměny věrnému Howardovi byla také smlouva, která australské armádě umožňuje přístup k špičkové americké vojenské technologii a k tajným zpravodajským informacím. Austrálie s USA tak jako tak dlouhodobě spolupracuje na řadě vojenských i špionážních projektů.

Jedena-dvaceti milionová Austrálie se totiž zejména během posledních 11 let, kdy v čele její vlády stojí konzervativec Howard, profilovala jako regionální vojenská velmoc. Howard vychází z přesvědčení, že bezpečnost země, která mimochodem nikdy nezažila teroristický útok na svém území, je potřeba zajistit ještě před jejími branami.

V současné době je možné ve východní Asii pozorovat formování dvou velkých vojenských bloků. Na jedné straně je tu sílící spolupráce Číny a Ruska, společně s některými menšími zeměmi. Jak Rusko, tak Čína hospodářsky rostou, a o to víc roste jejich sebevědomí a chuť ovlivňovat regionální záležitosti. Proti nim stojí americko-australsko-indický blok, podporovaný ještě Japonskem a částečně i Singapurem. Právě tyto země zrovna v těchto dnech pořádají šestidenní námořní cvičení v Bengálském zálivu, které Čína celkem oprávněně chápe jako vzkaz adresovaný do Pekingu.

Vraťme se na závěr k americko-australské spolupráci. Premiér Howard již v neděli prohlásil, že ponechat australské vojáky v Iráku "je věcí solidarity se spojencem, který je v určitých potížích". Ať už si o Howardově konkrétní politice myslíme cokoli, musíme uznat, že je to mužná a přímá řeč. Srovnejme ji třeba s tím, jak se čeští politici snaží prodat americký radar domácímu veřejnému mínění s tím, že je pro nás také výhodný, protože bude chránit i české území. Jako by nestačilo to, že radar bude moci chránit naše vlastní spojence. Pokud Howard za dva měsíce prohraje volby, mohl by třeba přijet na turné do Evropy, aby tu vysvětlil některé zásady, na které se na tomto unaveném a pohodlném kontinentu poněkud zapomnělo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .