Návrat politické ekonomie

A budeme ještě ve větším pořádku, když zvolíme ty, kdo nás před Řeckem varují.

Pochopitelně to není pravda, ale jen vůle lidu a také perspektiva, která se bude muset teprve uskutečnit. Prostě jsme v oboru politické ekonomie, kde se teprve stavějí předpoklady pro další vývoj reálné ekonomiky, do níž patří k lítosti mnoha politiků také bilance státního rozpočtu. Kromě slibů tedy budou muset sliby také plnit.

Dnes přicházejí zřetelné signály, že udržet rozpočet pod kontrolou snadné nebude. Slyšet jsou ve všech zemích střední Evropy.

Nejhlasitější nářky jsou slyšet ze Slovenska. Nastoupila nová vláda a podle očekávání odhalila, že státní finance jsou v zoufalém stavu. Premiérka Iveta Radičová varovala, že se loňský sedmiprocentní deficit letos ještě o procento zvýší. Důvodem je nižší výběr daní a vyšší výdaje na důchody. Zmíněné stížnosti se daly čekat, protože nastupující ministři chtějí pokud možno očernit své předchůdce, aby naopak jejich výkony vynikly.

Z Polska přicházejí také špatné zprávy, protože vláda vyčerpala za první pololetí už 70 procent plánovaného deficitu. To naznačuje, že se loňský sedmiprocentní schodek také může zvýšit. Polská vláda se však nemění a ministr financí Jacek Rostowski proto žádná rizika neodhalil. S rychlým náběhem státního deficitu se počítalo, v druhém pololetí poroste už jen pomalu. Přesto i ministr připouští, že se nedaří vybírat daně a potíže jsou také s financováním důchodů a zdravotnictví.

Český rozpočet na tom byl loni o málo lépe, než státní finance u našich sousedů. Schodek dosahoval šesti procent a letošní vyhlídky ukazují, že by to nemuselo být horší. Také se nedaří vybírat některé daně, ale sociální výdaje jsou pod kontrolou.

V Česku je sice nová vláda, ale řízení financí zůstává v rukou zkušeného tandemu Kalousek-Janota už čtvrtý rok. Proto bychom se kritiky nedočkali, ani kdyby rozpočet skrýval dosud neznámá rizika.
To je právě otázka, která se bude řešit v příštích měsících. Rozpočty středoevropských zemí jsou v situaci, že se už nesmějí dále zhoršovat, protože horší úroveň je ta řecká. Přitom se je zatím nedaří ani zlepšovat, takže nejistota přežije nejméně do příštího roku. Nečekaný výpadek v příjmech či naopak úlet ve výdajích mohou mít pro rozpočet fatální důsledky.

Veřejnost ve středoevropských zemích by tedy měla sledovat vládu, jestli dodržuje elementární opatrnost. Z pohledu české veřejnosti jsou podezřelé silné sympatie českých ministrů k investování vládních peněz. Například nový premiér a staronový ministr financí rádi hovoří o úsporách a chtějí ušetřit 50 miliard na provozu státních úřadů i sociálních dávkách. Ale proti investicím není námitek.

Tyto sklony českých politiků jsou nápadné i z evropského pohledu. Průměrný evropský stát loni investoval necelá tři procenta ekonomického výkonu své země. Přes čtyři procenta HDP investovaly Bulharsko, Estonsko, Irsko, Kypr, Slovinsko a Španělsko, přes pět procent Polsko, Rumunsko a také Českoi. Češi jsou podle Eurostatu vůbec nejaktivnější, jejich vláda loni utratila 5,4 procenta HDP, což odpovídá částce dvou set miliard. Češi tedy investují dvakrát víc, než je v Evropě zvykem.

Každého logicky napadne, že by bylo možno snížit tuzemské investiční výdaje především na dopravu, armádu, zdravotnictví, výzkum a ekologii na evropský průměr a tím se nebezpečného schodku zbavit. Tato úvaha je ale v českém prostředí tak kacířská, že ji komentátor raději hned bere zpátky. Přece stojí za pár miliard, že se zachrání stovky životů na dálnicích, v moderně vybavených operačních sálech a podobně.

Takové svaté nadšení, které asi vychází ještě z přesvědčení padesátých let, že čím víc se investuje do těžkého průmyslu, tím lépe a radostněji budeme žít, je zřejmě tím hlavním nebezpečím pro státní rozpočty.
Dvě stě miliard korun je vysoká částka a pokud se nebude dávat pozor, může to skončit špatně. Ranou do vazu maďarských a řeckých státních financí bylo koneckonců vedle vysokých důchodů právě investiční plýtvání.

Těžko říct, jestli si je nová vláda takového rizika vědoma. Plánuje po vzoru ostatních středoevropských zemí penzijní reformu, která přijde na desítky miliard korun ročně. Vedle toho probíhají a zároveň se chystají největší zakázky v dějinách, jako jsou například legendární tunel Blanka nebo likvidace ekologických škod, na investicích do dálnic se šetřit nemá ani na neproduktivních výzkumných dotacích pro podniky. Stát mimo to hradí dluhopisy vydávané státními firmami, bez kontroly se nakupují předražené zdravotnické přístroje.

Nezbývá než věřit, že nadšené investování nepotopí státní rozpočet už v letošním roce a také že si vládní strany uvědomí, že veškeré investiční dobro musí mít hranice. Před volbami slíbili, že na to dají pozor.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.