Národní divadlo v Praze. V den jeho slavnostního otevření zažilo centrum města dopravní kolaps
Rok 1881 pro Národní divadlo v Praze nebyl šťastným rokem. Znovuotevření v červnu vystřídal požár střechy a hledal se viník. I dnes je tato záhada předmětem různých spekulací a domněnek. Myšlenka na samostatné české divadlo v Praze sílila v době bouřlivého vývoje 19. století v Čechách, kdy národ usiloval o národní identitu a státní suverenitu.
České národní obrození se promítalo do všech sfér života, tedy i toho kulturního. Porady vlastenců o českém divadle se konaly už v roce 1844, na kterých místní jednali o stavbě divadla na nábřeží u Ellenbergrova průtoku, na místě, kde je nyní kavárna Slávie.
Návrh byl 9. dubna 1845 sněmem odsouhlasen, s tím, že se v divadle musí hrát jen česky. Po stavu obležení roku 1848 došlo 7. září na pražských příkopech k ustavení Sboru, jehož výbor se ujal činnosti. České divadlo jako zemský ústav mohl být zřízen sněmem nebo zemským výborem, který disponoval financemi.
V březnu 1851 se K. H. Borovský obrátil k národu, aby se začalo vybírat na budoucí zlatou kapličku. Musíme vzít v úvahu, že v době Bachova absolutismu (v letech 1855-60) činnost Sboru ochabla a finanční dary se příliš nehromadily. Až po pádu absolutismu se situace zlepšila. Na stavbu přispěl v roce 1866 i císař a král František Josef I. částkou 5000 zlatých. Postupně finanční dary během dalších let navyšoval a do otevření roku 1881 věnoval 18 tisíc zlatých. Našli se i další mecenáši, překvapivě největší část příspěvků tvořily drobné dary sociálně slabších vrstev. Koncem roku 1869 měl Sbor na kontě 62 tisíc zlatých a mohlo se začít s přípravou stavby.
Slavnostní otevření – náhodné datum
Český národ v druhé polovině 19. století obnovil vlastní historii i kulturu a v poslední třetině bylo postaveno několik výrazných staveb, mezi které patří i Národní divadlo v Praze.
Komise Sboru pro zřízení českého národního divadla si vyžádala návrh od architekta Josefa Zítka, schválený odborným posudkem vídeňských architektů Eduarda van der Nülla a Augusta Sicarda von Sicardsburga. Na podzim roku 1866 byl Zítkův plán posouzen ve Vídni jako nejlepší a poté schválen valnou hromadou Sboru Národního divadla. V době války byla činnost Sboru přerušena a plány byly schváleny v únoru 1867. V polovině roku 1881 byla stavba částečně dokončena a slavnostní otevření divadla se naplánovalo na 11. června.
Co se k této události váže?
Z knihy F. A. Schuberta se dočteme celou společensko-politickou návaznost na stavbu. Praha se chystala na návštěvu korunního prince Rudolfa a jeho novomanželky Stefanie, a všechny přípravy včetně otevření Národního divadla se tedy podřídily této události. Nakonec novomanželé přijeli inkognito a datum 11. června bylo zvoleno náhodně. Praha 1 v ten den zažila dopravní kolaps a na ulicích bylo rušno. Součástí večera v ND v Praze byl živý obraz oslavující sňatek prince Rudolfa a poté následovala Libuše Bedřicha Smetany.
Přehled představení, která se hrála v červnu 1881
11. června 1881 19:00 Bedřich Smetana: Libuše
12. června 1881 19:00 Václav Vlček: Lipany (původní česká hra napsaná pro ND)
13. června 1881 19:00 Bedřich Smetana: Libuše
14. června 1881 19:00 Václav Vlček: Lipany
15. června 1881 19:00 Bedřich Smetana: Libuše
17. června 1881 19:00 Bedřich Smetana: Libuše
18. června 1881 19:00 Václav Vlček: Lipany
19. června 1881 19:00 Giacomo Meyerbeer: Hugenoti
20. června 1881 19:00 Josef Jiří Kolár: Smiřičtí (původní česká hra napsaná pro ND)
21. června 1881 19:00 Giacomo Meyerbeer: Hugenoti
22. června 1881 19:00 Josef Jiří Kolár: Smiřičtí
23. června 1881 19:00 Bedřich Smetana: Libuše
Požár – nedbalost, nebo náhoda?
Požár ND v Praze se stal součástí různých mýtů, domněnek a spekulací, o kterých se i dnes diskutuje. Téma pro Martina Kavku – vrchního komisaře Oddělení zjišťování příčin vzniku požárů a tiskového mluvčího Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy, ředitele Národního technického muzea Karla Ksandra a vedoucí archivu ND v Praze Josefinu Panenkovou.
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.