Nanosondy si sáhnou na rychlost světla

Současné kosmické sondy s raketovými motory na chemické palivo dosahují směšně malých rychlostí. Nejrychlejší sondy v rámci sluneční soustavy dosáhly pouze několika desítek kilometrů za sekundu. To ale ani nebyla zásluha jejich motorů, šlo spíše o následek obratného manévrování a vystřelování sond z gravitačních polích planet.

Odborníci připravují návrhy pokročilejších a silnějších motorů. Jednou v budoucnu budeme muset létat ve vesmíru rychleji. Jednou ze zajímavých koncepčních variant je reaktivní elektrický motor, který vystřeluje vysokou rychlostí nabité nanočástice. Takový motor by dokázal urychlit malé nanosondy až na rychlosti blízké rychlosti světla. Ale i pro kosmické lodě běžných rozměrů by znamenal přelom.

Motor vyvíjejí vědci na Michiganské univerzitě pod názvem nanoFET. Pomocí vysokého napětí, přesněji magnetického pole, se prudce urychlují nabité nanočástice. V zásadě jde o stejný princip jaký se používá u tranzistorů řízených elektrickým polem (FET) nebo u částicových urychlovačů. Čím rychleji létají částice z reaktivního motoru, tím menší je spotřeba paliva, a tím silnější tah motor na jednotku paliva dává (jde o tzv. specifický impuls). Uvažuje se o zajímavém umístění motoru: povrch kosmické by byl pokryt speciálními destičkami s tisíci miniaturních šachet, ze kterých by částice vyletovaly. Tak by se dal tah lodi plynule zvyšovat. Tyto šachty by měly mít průměr asi 100 mikrometrů, zatímco rozměry vyletujících částic by se pohybovaly mezi jedním až deseti mikrometry.

Odborníci očekávají, že kromě pohonu kosmických lodí mohou mít tato zařízení využití i při strojírenské výrobě a biomedicíně.