Nanorakety v těle

Nový obor nanomedicína se zabývá mj. otázkou, jak dopravit určité léky na velmi přesně určené místo v pacientově orgánu. Jedním z návrhů dopravního prostředku jsou tzv. nanorakety. Jde o malé součástky, které by se měly bez problémů pohybovat v těle člověka pomocí reaktivního pohonu.

Běžná raketová paliva jako např. hydrazin jsou pro lidské buňky samozřejmě toxická či jinak riziková (jsou nestabilní nebo hořlavá). Německým výzkumníkům se ale povedlo najít pohonnou látku, která zcela vyhovuje zdravotním požadavkům a která je funkční v jakýchkoliv tělních kapalinách. Jde o peroxid vodíku ve velmi malé koncentraci.

Tělo samotné rakety má podobu kovové nanotrubky. Na vnitřní straně nanotrubky se nachází platina, která katalyzuje bouřlivý rozpad peroxidu vodíku na vodu a kyslík. Tato reakce, při které z nanotrubky vylétávají bublinky kyslíku, poskytuje nanoraketě dostatečný tah. Nanoraketa tak během sekundy urazí vzdálenost, která se rovná dvěstěnásobku její délky. Rychlost pohybu nanotrubičky lze kontrolovat pomocí změny teploty, její směr lze měnit pomocí změny směru a velikosti magnetického pole.

Použitý peroxid vodíku může mít koncentraci až do 2,5 promile, aniž by se stal pro člověka toxickým. Výzkumníci přesto raději používají palivo s menší koncentrací. Do budoucna není vyloučeno, že se pro pohon využije glukóza nebo jiné látky, která jsou v těle přirozeně přítomné.