Nadešel konec volebního patu?

To kdyby do sněmovny dorazila nemocná poslankyně sociální demokracie a kdyby zároveň hlasoval šéf občanských demokratů Mirek Topolánek.

Z čísel jasně vyplývá, že se ODS nepodařilo rozbít jednotu sociálních demokratů a komunistů. Naopak je zřejmé, že vychází taktika, kterou si určil předseda ČSSD Jiří Paroubek a která mu má pomoci usednout opět do premiérského křesla. V této souvislosti je potřeba dodat, že mu k jejímu prosazení vydatně napomohl jeho rival Topolánek. I včerejší hlasování o důvěře dokázalo, že jeho osudovou chybou bylo rozpuštění trojkoalice. Tímto krokem předseda občanských demokratů prakticky nic nezískal. Dříve nebo později by stejně byla zprůchodněna sněmovna a hlava státu by jmenovala jeho, v tomto případě trojkoaliční, vládu. Co naopak ztratil? Lakonicky řečeno rovnováhu v politickém boji se sociálními demokraty a tím prakticky všechno.

Realita je totiž taková, že kompaktní stovkou nedisponuje a že ve výhodě je Paroubek. To, že se tři lidovci nezúčastnili hlasování o vyslovení důvěry Topolánkovu kabinetu, nebyl neutrální krok. Sice zmenšili počet hlasů nutných pro podporu vlády. Ukrojili však zároveň z hlasů, se kterými mohl premiér počítat. Znamená to, že kabinetu sice stačilo získat důvěru od 98 ze 195 hlasujících. Jenomže ODS mohla počítat jen s 96 hlasy. Zjednodušeně řečeno potřebovala v ten moment přetáhnout z řad protivníka minimálně dva zákonodárce. Zatímco při hlasování všech dvou set by stačilo získat jednoho přeběhlíka.

Zkrátka tři nehlasující poslanci z řad KDU-ČSL vyslali signál, že má Jiří Paroubek šanci získat pro svůj vládní projekt rozhodující podporu. Předseda ČSSD už ostatně veřejně připustil, že se minimálně s Liborem Ambrozkem hodlá co nejdříve setkat. Představitelé KDU-ČSL mohou argumentovat tím, že jejich strana se usnesla na tom, že nebude jakýmkoli způsobem podporovat vládu, která by závisela na komunistech. Problém je v tom, že uvnitř strany existuje určité pnutí. Stačí připomenout názory jihomoravského hejtmana, že by bylo dobré vyměnit všechny lidovecké poslance. Samozřejmě měl na mysli postup, že by v příštích volbách buď nekandidovali, nebo byli na nevolitelných místech.

Takže nelze vyloučit, že některý z lidoveckých zákonodárců se vzepře názoru vedení a umožní vznik Paroubkova kabinetu. Přitom pro něj nemusí přímo hlasovat, ale opět se hlasování nezúčastnit. Krok by to byl sice stejný jako v případě Topolánkovy vlády, jeho dopad však naprosto odlišný. Chybějící lidovecký poslanec by totiž neukrojil z Paroubkovy stovky a tak by mu podpora sociálních demokratů a komunistů stačila.

V této souvislosti bude zajímavé sledovat, zda se naplní spekulace o Paroubkově taktice. Další krok by měl mít podobu volby šéfa sněmovny. Dosavadní předseda Miloslav Vlček slíbil, že v případě třetího pokusu nenavrhne prezidentovi premiéra bez dohody se všemi stranami. Tento závazek by se prý dal obejít tím, že by nyní Vlček odstoupil a proběhla by volba nová. V ní by měl být znovu zvolen sociální demokrat, tentokrát bez omezujících podmínek. To by znamenalo, že by ho musel vedle komunistů a sociálních demokratů podpořit minimálně jeden přeběhlík z řad bývalé trojkoalice. Hlasování by bylo sice tajné, přesto by to stačilo jako důkaz, že Paroubek by mohl získat pro svoji vládu většinu. Prezidenta republiky by sice tento fakt nemusel zajímat a mohl by pověřit jednáním o sestavení vlády někoho jiného. V tom případě by bylo velmi pravděpodobné, že by došlo k pokusu třetímu. Samozřejmě za předpokladu, že by i nadále komunisté postupovali ve shodě s ČSSD.

Znamenalo by to, že by se Paroubek dostal k šanci sestavit vládu a patrně by uspěl. Je to samozřejmě zatím pouze spekulace, nemusela by však být daleko od pravdy. Z toho všeho dále vyplývá, že plán na vytvoření politicky neutrální vlády, která by zemi dovedla k předčasným volbám, není příliš pravděpodobný. Paroubek na něj podle všeho nepřistoupí a spolu s komunisty jeho uskutečnění zabrání. Rovněž sázka na změnu poměrů v sociální demokracii po senátních a komunálních volbách není založena na příliš reálných základech. ČSSD se opakovaně v takovýchto volbách nedaří. Proto by ani výrazný neúspěch neměl vést k odstranění Paroubka z čela strany. A pokud sociální demokraté v podzimních volbách vyhoří, určitě udělají vše proto, aby odvrátili hrozící porážku v případných předčasných volbách.

Zkrátka vypadá to, že Paroubkova pozice opět posílila. Což nutně nemusí vést k menšinové vládě ČSSD, tolerované komunisty a jedním či dvěma lidovci. Naopak po senátních a obecních volbách může Paroubek využít své výhody a donutit občanské demokraty bez Mirka Topolánka k uzavření velké koalice. S trumfem případné křehké většiny v ruce se mu takováto hra může hrát docela dobře. Tím spíš, že po senátních volbách bude jasno, jaká většina bude hrát rozhodující roli při volbě hlavy státu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .