Na stopě životodárného jedu

Vědci z Newyorského centra astrobiologie na Rensselaerově polytechnickém ústavu se po dlouholetém hledání organických látek s možným vlivem na vznik života ve vesmíru dovtípili zjištění, že nejpravděpodobnějším hlavním spouštěčem komplikovaných živototvorných reakcí jsou molekuly metanolu. Tato látka je na Zemi známa pro svůj silný sklon k hoření a také jako jed. Je to nejjednodušší molekula alkoholu, která se skládá z životodárných prvků – uhlíku, kyslíku a vodíku. Výskyt tohoto alkoholu ve vesmíru by teď mohl prozradit, kde by se v budoucnu mohl zrodit život. Několikaletý výzkum probíhal ve spolupráci s odborníky z Amesova výzkumného centra NASA, SETI a ze Státní univerzity v Ohiu.

Dřevěný líh

Zárodky planetárních soustav ve Velké mlhovině v Orionu|foto: NASA

Jak již bylo řečeno, metanol, nebo chcete-li dřevěný líh, je už po staletí znám jako prudce jedovatá a hořlavá látka. Již staří Egypťané využívali jeho vlastností pro příměsi při balzamování mumií. V moderní době se s ním můžeme běžně setkat mezi rozpouštědly, v nemrznoucích směsích pro automobily nebo mezi přísadami i v pohonných látkách. Využívá se též k výrobě jiných organických látek, například syntetické kyseliny mravenčí. Ve vzduchu se ovšem molekuly vypařujícího se metanolu poměrně rychle rozloží na vodní páru a oxid uhličitý.

Neznamená to ale, že by byl vesmír jedovatý. Podle vědců je přítomnost molekul metanolu ve vesmíru naopak velmi příznivou zprávou. Vede totiž k tvorbě ucelenějších a komplikovanějších organických látek v mezihvězdném prostoru, které za vhodných podmínek mohou mít blahodárný vliv na vznik života u nově zformovaných planet. Pomocí výkonných přístrojů se pokusil tým vědců vytvořit mapu výskytu metanolových molekul u mladých hvězd. Právě u některých z nich byla největší šance na úspěch. Metanol se totiž tvoří na prachových zrnkách mezihvězdné látky v prachoplynných mračnech v blízkosti těchto hvězdných mláďat.

Velmi křehké…

Výskyt metanolu v mezihvězdných mračnech ovšem podléhá přísným pravidlům. Nejsnazší cestou k jeho vzniku je totiž reakce oxidu uhelnatého na jemných prachových částečkách s vodíkem. Je třeba hledat u mladých hvězd, které pochází z prachoplynného mračna dostatečně obohaceného o tyto stavební látky. Dále pak existuje velmi úzké kritérium u fyzikálních podmínek panujících v okolí těchto hvězd, především teploty. V zásadě vše závisí na tom, jak rychle se potřebné molekuly zachytí na prachových zrnkách v mračnu obklopujícím nové hvězdy. Když k tomu dochází moc rychle, nemají molekuly příležitost reagovat s vodíkem v prachových zrnkách, vytvořit tak složitější látky, a doslova se samy pohřbí. Když je nabalovaní velmi pomalé, šance na reakce s vodíkem se opět výrazně snižují. Pokud ale panují podmínky správné, může to vést doslova k řetězové chemické reakci vhodné k tvorbě zárodků organické hmoty.

Komety jako časové kapsle

Kometa Machholz v lednu 2005 před skupinou mladých hvězd zvanou Plejády|foto: Miloslav Druckmüller

Pro porovnání výskytu metanolu v prapůvodním prachoplynném oblaku, z něhož se vytvořila sluneční soustava, jsou pro vědce klíčem kometární jádra. Právě ta obsahují v drtivé většině stejné látky a v dost podobném poměru, jako tomu bylo před miliardami let na úsvitu naší planetární soustavy. Vědci proto kometární jádra považují za jakési časové kapsle nebo rovnou informační deníky, v nichž zamrzly veškeré chemické parametry prapůvodního materiálu. Ukazuje se, že oproti naměřenému množství metanolu v okolí vybraných hvězd v naší Galaxii byl zárodečný oblak naší soustavy metanolem nadopován značně méně, pouze několika procenty. A přesto to k vykřesání životodárné jiskry stačilo. Život ve vesmíru má tedy z dalšího úhlu pohledu nemalou naději.