Na příliš malé planetě
Ještě poměrně dost nedávno se nám mohlo zdát, že svět tam kdesi dole, v okolí pyramid a sfing, záhad a mystérií, je romantickým světem z filmů a dobrodružných románů. Svět palem a karavan, divokých šejků a unesených krásek, který tolik zajímal už černobílý a němý Hollywood.
Dnes ten svět tam dole je světem nekončící války a zdrojem světového napětí, které se už i nás bezprostředně dotýká. Iluze, že "kdybychom se nekamarádili s Američany, tak budeme mít pokoj", je skutečně jen iluze, neboť stát se uprostřed Evropy utopickým ostrůvkem jakési nadčasové a nadgeografické neutrality, státem, jehož zahraniční politikou by bylo " my neříkáme tak ani tak, hlavně ať je klid", ztroskotá právě na požadavku "klidu."
Mohli bychom tak rovnou vystoupit s plánem, že bychom se chtěli stát v době války s terorismem jakýmsi Švýcarskem z let druhé světové války.
Absurdiuy něčeho podobného jistě netřeba dokládat. V loňském roce u nás vyšla velice útlá publikace s titulem Hamás, s podtitulem Islámský terorismus ve Svaté zemi. Pochybuji, že by se oněch 108 stran textu stalo četbou v metru nebo v tramvaji, náhražkou za televizní hledání Superstar nebo náplní víkendu na chalupách. Dějiny islámské terorismu jsou i v takto koncentrované podobě složité a nepřehledné, exotická jména se pletou a z výčtu pokusů o smír , příměří nebo dokonce mír, nakonec pokaždé vyplyne, že jednání končila výstřely, výbuchy, atentáty.
Kapitola o psychologii sebevražedných mučedníků, kteří jsou ochotni stát se živým nosičem třaskaviny, případně učiní z dopravního letadla řízenou raketu, jako v New Yorku, je sice velice srozumitelná, i když stejně nepochopitelná jako způsob myšlení islámských radikálních bojovníků z Hamásu. Sebevrahem se ani bojovník Hamásu nerodí, je k činu připravován důkladně a řekněme - odborně. Kandidátů je bezpočet, vybíráni bývají jen někteří, čímž se adept smrti ve jménu svaté věci, posvěcuje a vyřazuje do sféry absolutní výjimečnosti. Vybráni jsou jen ti, kteří mají bratry, neboť mučednictví má povzbudit další k následování. Příprava atentátníka je důkladná,v posledních týdnech je neustále v doprovodu dvou asistentů, kteří pátrají především potom, zda adept na svatou smrt nezapochybuje. Hovoří se o ráji, o jistém setkání s Alláhem a prorokem Mohamedem, adept je přesvědčen, že bude mít okamžitě po příchodu do ráje možnost přimluvit se za své příbuzné, aby nebyli vystaveni mukám pekelným a navíc - budou se o něj ve věčnosti starat výhradně zvláště krásné dívky.
Ráj, jak řekl jeden ze zatčených atentátníků, je tedy na dosah ukazováčku, kterým se aktivuje výbušnina.
Pokud se na týdny přípravy kandidáta na smrt podíváme z vysokého nadhledu : i ti přesvědčení jsou vystaveni dokonalému systému drtivého psychologického nátlaku, jehož cílem je konec konců - absolutní potlačení nejenom sebemenší pochybnosti, ale také přirozeného pudu sebezáchovy.
I v islámu platí, že tělo je slabé, i když duch vítězí.
Po smrti Ahmada Jasína se právě uvedené téma stalo i námětem domácích událostí - a tím nemyslím na nejhorší. Svět je postaven před skutečnost : šajch Ahmád je mrtev a desítky, stovky, tisíce sebevrahů jsou rozhodnuti jeho smrt pomstít.
Jsme i tady, tisíce kilometrů vzdáleni, uprostřed téže skutečnosti.Vůbec nelze pochybovat o tom, že teroristé se budou pokoušet získat na svou stranu mocného spojence -evropský strach.
Po desetiletí jsme žili s hrozbou jaderné sebevraždy lidstva, až jsme její možnost přestali, jako většina lidí na této planetě, vnímat.
Studená válka byla klasická patová situace. Válka s terorismem vnáší do našich životů dosud nevnímaný pojem : obraz nepřítele, který odchod z pozemského života nepovažuje za sebevraždu, nýbrž za nejpřímnější cestu přímo do ráje. Když nic jiného, měli bychom si přiznat, že ani pro nás cesta do neutrality neexistuje. A hranice mezi domácí a zahraniční politikou budou čím dále tím nezřetelnější.
Díky neskutečnému technickému pokroku žijeme na skutečně velice malé planetě. Nejenom v porovnání s nekonečností vesmíru.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.