Na nejvyšší silnici světa jsem se cítil jako na Sněžce, popisuje motorkář svoji cestu po Indii

„Moje cesta vedla skrze severní části Himalájí, to znamená Ladak a Kašmír. Začínal jsem v nadmořské výšce 3500 metrů a nejvyšší bod, kde jsem končil, měl 5880 metrů, což je nejvyšší silnice světa. Cítil jsem se tam, jako bych byl na Sněžce,“ popisuje motorkář Michal Pertlíček svoji cestu po Indii dlouhou 4500 kilometrů.

„Na tamější provoz a silnice je to poměrně neuvěřitelná částka,“ těší cestovatele s motorkou  Himalayan Royal Enfield.

Čtěte také

Lákalo mě vydat se do neprobádaných míst. Dominika Gawliczková projela na motorce Saúdskou Arábii

„Myslel jsem si, že v Asii už je tak dost šílený provoz. Ale co jsem zažil v Kašmíru, je naprosto neuvěřitelné,“ svěřuje se v pořadu Hovory. 

„Náklaďák, velké auto, má absolutní přednost. A když proti mně vyjede v zatáčce a nedá mi ani 10 centimetrů místa asfaltu, je to takové… Není to nic moc,“ popisuje tamní provoz motorkář.

Po cestě ho naštěstí nepotkala žádná nehoda. Přitom každý desátý Ind zemře na silnici.

„Já jsem neviděl za ten měsíc žádnou dopravní nehodu. A nějakým způsobem to tam funguje, ten provoz, ale pro nás je absolutně bez pravidel, totální chaos,“ vysvětluje tamní silniční dopravu motorkář.

Gin tonik s vojáky

V pořadu Hovory také popisuje nejsilnější zážitek z cest. 

„Vybral jsem si cestu ke dvěma jezerům. V mapách byla jenom tenká čára. Říkám si, že to zkusím. Byly tam dva brody přes řeku. Tak jsem tam vjel, krásná krajina, obrovské údolí, řeka, všechno fakt krásné. Když jsem dojel k první řece, tak jsem ji musel nějak překonat, ale moc netekla,“ vypráví Pertlíček. 

Druhý brod už byl horší. „Ten měl třeba tři metry, ale byl půl metru hluboký a voda tekla hodně rychle. Říkám si: Jsem tady sám, raději než se vykoupat ve studené vodě, otočím se a pojedu pryč,“ pokračuje. 

Čtěte také

Motorkář Radek rád vyráží na výlety po Slovensku: Je to super relax. Poznáte spoustu báječných lidí

Cestou zpět ale potkal kolonu vozidel. První jelo zelené SUV od Taty. „To mají vždycky pohlaváři. A na tom bylo napsáno Commander,“ říká Pertlíček. Ke koloně se tedy přidal. 

„Vylezli vojáci, naházeli tam pár kamenů do cesty. Jeden člověk k tomu brodu přijel, zavřel oči, plný plyn a nějak to přeskákal. Najednou se ozvala rána do podvozku a říkám si, že to auto tam musí zůstat. A ono tam nezůstalo. Pak na mě začali mávat, abych se k nim přidal, a nabízet mi, abych s nimi šel na drink,“ pokračuje ve svém zážitku cestovatel.

„Tak jsem jel s nimi. A co se nestalo? Zastavili tam. Zjistil jsem, že ten vedoucí byl šéf nebo velitel oblasti Nyomi a k tomu měli čtyři malá autíčka. Takže vojáci vyskákali, vytáhli stoly a alkohol. Bavíme se o ginu, dobrém rumu a pivu,“ usmívá se.

Vojáci začali vařit. „Lepší jídlo jsem v Indii neměl než tady, v pěti tisících metrů u jezera, kde bylo 50 kilometrů napravo a 50 kilometrů nalevo nic,“ svěřuje se motorkář. „A byl to nejlepší zážitek z celé té cesty, tohle setkání s lidmi.“

Jak často se s ním lidé v Asii chtějí fotit? Poslechněte si celý pořad Hovory, audio je nahoře v článku.