Na boj s krizí nejsou peníze

Lidé a zřejmě i politici jsou řečmi o krizi už tak unavení, že se nikdo nezeptá, kde se vlastně peníze na záchranný plán vezmou. Přitom každý ze tří plánů vyžaduje částku okolo 60 miliard a kdyby se sečetly dohromady, nějakých 160 miliard korun by to stálo. Něco takového se ovšem může stát jen těžko, protože tři hlavní protagonisté, tedy ministr financí Miroslav Kalousek a jeho předchůdci Bohuslav Sobotka s Vlastimilem Tlustým se neshodnou. O 60 miliard však půjde v každém případě a v souvislostech stávajícího rozpočtu to není malá částka.

Připomíná se tak dvanáct měsíců starý výrok hlavního ekonoma UniCredit banky Pavla Sobíška, když hodnotil výsledky státního rozpočtu z roku 2007. Deficit se tehdy dostal na 60 miliard korun a Sobíšek řekl: "Pozice se zlepšila, přesto bych se zdráhal označit veřejné finance za zdravé a stabilizované. Ekonomická reforma Topolánkovy vlády snižuje státní kase příjmy i výdaje, takže celkově ke zlepšení veřejných financí příliš nepřispěje. Problém se naplno odhalí až tehdy, když ekonomický růst neočekávaně a prudce zpomalí." Tolik Pavel Sobíšek z UniCredit Bank v rok staré citaci.

Bohužel, rok se s rokem sešel a dal zkušenému ekonomovi za pravdu. Deficit rozpočtu se snížil dokonce na 20 miliard, ovšem pouze za tu cenu, že se do příjmů započítalo 50 miliard korun z ministerských rezerv. Po reformě veřejných rozpočtů se tak schodek nezmenšil, ale naopak zvýšil.

V rozpočtu na letošní rok byl původně zapsán deficit 40 miliard korun, ovšem došlo k tomu, čeho se Sobíšek obával: ekonomický růst neočekávaně a prudce zpomalil. Už v lednu došlo revizi a rozpočtu a schodek se zvýšil o 30 miliard. A to ještě v situaci, kdy se do příjmů započetlo dalších 30 miliard s rezerv.

I když se ministerstvo financí takovému výkladu brání, bude si muset letos půjčit 100 miliard a k tomu se ještě přidají náklady na krizový balíček. Kde tedy vzít peníze, zní otázka, tentokrát už položená se vší naléhavostí.

Zmíněný dotaz se často pokládal i v minulých letech a býval doprovázen výčitkou, že naše dluhy zaplatí naše děti. Ovšem dnes je situace vážnější, protože Česku také nemusí nikdo půjčit. Riziko pro děti se tím zmenšuje, roste však riziko pro státní rozpočet České republiky v dobách ekonomické krize. O tom, že se dostal do vážných problémů měsíc poté, co vládní politici připustili, že nějaká krize vůbec existuje, není třeba pochybovat ani vteřinu.

Kam to až může vést, vysvětlil před necelým měsícem ministr financí Miroslav Kalousek, který řekl, že při příliš velkém zadlužení nemusí Česku nikdo půjčit. "Finanční krize začala prasknutím bubliny hypotečních úvěrů. Kdyby praskl trh dluhopisových úvěrů, pak už není žádná ústupová cesta. A to je mnohem větší riziko než cokoli jiného," varoval Kalousek.

Tento týden se ukázalo, že zadlužit stát skutečně nebude úplně jednoduché. Ministerstvo financí vydalo letos první emisi dluhopisů v ceně 10 miliard korun. Prodalo se však jen necelých pět miliard. Důvody jsou nasnadě.

Investoři jsou opatrní a rádi nakupují státní dluhopisy, ovšem nejraději v těch zemích, kde mají velké přebytky rozpočtu a obchodní bilance, anebo kde prostě mají stabilní ekonomiku. Vzorovou zemí je Německo, jehož dluhopisy mají nejnižší úroky v Evropě a obchodníci s cennými papíry je přesto rádi nakupují, pokud chtějí mít malý, ale jistý příjem. Český stát není příliš zadlužený a potíže s obchodní bilancí nemá. Bohužel v rámci krize se dostal do kategorie zemí, kterým se moc nevěří. Z pohledu investorů patříme do regionu střední a východní Evropy, který je znám tím, že není příliš stabilní. Třem státům se už rozpočet vyčerpal a tak potřebují zahraniční pomoc, konkrétně jde o Lotyšsko, Maďarsko a Ukrajinu. Češi na tom zdaleka tak špatně nejsou, jenže obavy z rizika motivují obchodníky, aby se zbavovali tuzemských akcií i měny a také aby nenakupovali zdejší dluhopisy. Možná by se je podařilo prodat s nabídkou vyššího úroku, do toho se však ministrovi financí příliš nechce: vždyť už dnes platíme za desetimiliardovou půjčku ročně úroky skoro půl miliardy.

O tom, že riziko roste, svědčí pokus ministra financí nabídnout dluhopisy českému obyvatelstvu. Naposledy se o něco takového pokoušel při povodních před sedmi lety.

Premiér Topolánek se ve čtvrtek dokonce zapomněl a připustil, že také Česko bude potřebovat zahraniční pomoc, pokud ho budou investoři stále počítat do kategorie rizikových zemí východu.

Premiér neřekl proč, od koho a na co budeme případnou pomoc žádat, velmi pravděpodobně však půjde o potíže s dluhopisy. Vždyť všechny pěkné či ošklivé řeči o záchranných balíčcích pro českou ekonomiku jsou úplně zbytečné, pokud se nenajde způsob, jak je financovat

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .