Myši, které vyčenichají světlo

Je logické, že při výzkumu čichu vědci pracují s různými pachy. Problém je, že pachy jsou chemicky velmi komplexní a izolovat nervové okruhy, které se podílejí na jejich vnímání, je velmi obtížné. Neurobiologové z Harvardské univerzity si položili otázku: nebylo by možné, aby nos fungoval podobně jako sítnice a reagoval na světlo, které se dá mnohem lépe kontrolovat? Učinili tak první krok k tomu, aby do výzkumu čichu vnesli optogenetické metody.

Optogenetika vznikla před několika lety a její podstatou je integrace světločivných proteinů do systémů, které pracují s jinými než světelnými signály. Vědci laboratorní myši modifikovali tak, aby smyslové neurony v jejich čenichu obsahovaly protein channelrhodopsin-1, který absorbuje světlo. Čichový smysl myší díky tomu není aktivován molekulami pachu, ale světlem. Vědci jím mohou stimulovat jednotlivé smyslové neurony v čenichu a sledovat, jaké okruhy se budou aktivovat v čichových lalocích mozku.

Zdroj: ScienceDaily, Nature Neuroscience