Mým tématem je obraz, a to v různých podobách, popisuje svou tvorbu malíř Hábl
Patrik Hábl je jediným žijícím tuzemským malířem, jehož obrazy dvakrát dražila proslulá londýnská aukční síň Sotheby's. Za plátno mu už posloužila třeba pražská magistrála, podzemní garáže nebo 40 metrů vysoký panelák. „Mým tématem je obraz. Obraz v různých podobách. Může být na silnici, na budově, nebo třeba někde ve vzduchu, jako když jsem pouštěl draky nad Lucernou. Může to být akce, performance,“ popisuje host Hovorů.
Obraz si Hábl vždy představuje skrze diváka, který je při jeho tvorbě zásadní.
„To, co se mi odehrává v hlavě si snažím představit a vcítit se do hlavy diváka. Takže divák je pro mě naprosto prioritní stejně jako obraz a snažím se to propojit tak, aby tam přeskočila jiskra a člověk se zastavil. Aby se dokázal podívat, vstoupit, posečkat, zastavit se. Bez diváka bych byl jako ryba bez vody,“ přiznává.
Výstavy často dělá bez popisků a interpretaci nechává na samotném divákovi.
„Vždy je na něm, jestli tam ještě uvidí navíc nějakou figuru, nebo nějaký další obrys něčeho. Takže to mě vždy potěší, pokud je to bohatší a na interpretaci širší,“ dodává malíř.
Před časem přiznal, že při tvorbě abstraktních obrazů používá dechová cvičení.
„Samozřejmě, že je to trošku nadsázka, ale když člověk musí v nějakém ohybu, ať už mít hlavu dozadu, to znamená absolutně vyvrácenou krční páteř, anebo naopak v předklonu nad dlouhým svitkem, tak se s dechem musí pracovat. Musí to to tělo zvládnout, abych se pak dokázal druhý den postavit na nohy. Takže je důležité,“ popisuje.
Nejmladší generace žije úplně jinak
Dílo Patrika Hábla Black Mouintains vydražila aukční síň Sotheby’s za více než 10,7 tisíc liber. Obraz s názvem Blue Landscapes v Sotheby’s byl vydražen za téměř 7 tisíc liber.
Když se ho studenti ptají, co mají dělat, aby uspěli stejně jako on, říká, že se musejí rozhodnout pro svůj obor pro své téma. Obětovat mu nejen duši, ale i pracovitost a píli.
Čtěte také
„Dnes žije nejmladší generace úplně jinak. My jsme na všechno čekali, všechno nám dlouho trvalo a oni chtěj všechno hned. Mají neuvěřitelnou strategii a koncept a přesně vědí, za čím jdou. A najednou, když mají pro to něco udělat, nebo čekat nebo trošku zpomalit, tak to nedokáží,“ zamýšlí se.
Tvorbu Hábla lze vidět i v barokním interiéru kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze, kde obrazy barokních oltářů nahradilo současné umění. Byla to jeho první intervence do podobného prostoru. Přiznává, že rozvaha byla složitá.
„Kostel je přece plný obrazů, zdobných soch a neuvěřitelných štuků. Kam to dát? A pak to rozhodnutí pro nejsložitější věc, neřešit jen presbytář sám pro sebe, ale pojednat to koherentně, kompaktně. Překvapit i tak, aby si to člověk nevšiml. Bylo to složité, jako chodit po laně se zavázanýma očima,“ popisuje.
Čtěte také
A pokračuje: „Ale čím více jsem se blížil oltářnímu obrazu, jsem si uvědomil, že to vyžaduje i zlatou barvu, kterou jsem dříve vůbec nepoužíval. Představoval jsem si jen černobílé, syrové obrazy. A byl jsem mile překvapen, že se to setkalo s obrovskou odezvou. S tím, že věřící dokonce chtěli, aby to tam zůstalo. Bylo to úsměvné, já jsem si to totiž představoval jako dehonestaci.“
Poslechněte si celé Hovory. Moderuje Petr Vizina.
Související
-
Přátelil se s Picassem, prchal před nacisty, aby si vzal život na sklonku války. Příběh Jiřího Karse
Georges Karpeles (Jiří Kars) se narodil do židovské rodiny v Kralupech nad Vltavou. Do jeho života se učebnicově zapsaly tragické i euforické dějiny 20. století.
-
Současné umění mě až tak nezasahuje, rád žiju ve starém světě, přiznává malíř Špaňhel
Vždy mě zajímalo tradiční umění, to současné nějakým způsobem vnímám, ale až tak mě nezasahuje, prozrazuje o sobě akademický malíř Jakub Špaňhel.
-
Výstavy si dělám sám. Abych řekl pravdu, kurátory nesnáším, říká uznávaný výtvarník Rittstein
„To, že se můj obraz prodá v aukci za skvělou cenu, sice potěší, ale zase tolik to pro mě neznamená," říká výtvarník Michael Rittstein v pořadu Hovory.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.