Výstavy si dělám sám. Abych řekl pravdu, kurátory nesnáším, přiznává světově uznávaný výtvarník Rittstein

15. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Michael Rittstein, výtvarník

„To, že se můj obraz prodá v aukci za skvělou cenu, sice potěší, ale zase tolik to pro mě neznamená. O ničem to nesvědčí," říká výtvarník Michael Rittstein v pořadu Hovory. Přitom patří mezi hrstku českých umělců, kteří mají zastoupení zahraničních galeriích, muzeích a sbírkách.

Před časem měl výtvarník Rittstein velkou retrospektivní výstavu v Jízdárně Pražského hradu, kterou připravil ke svým 70. narozeninám. Všechny své expozice ale dělá sám. „Možná za mlada bych to dělal s kurátorem, ale abych řekl pravdu, já kurátory nesnáším,“ přiznává.

Vernisáž výstavy Michaela Rittsteina v Liberci

„Nemyslím to nijak zle, ale výstavu vždy připravuji na míru prostoru. Nebudu s kurátorem procházet tři depozitáře, které mám. Nebudu s ním procházet obraz od obrazu, taky jsou to velké formáty. A dělám výstavu proto, aby měla nějakou koncepci, a tak nechci, aby ji měla pokaždé stejnou, ale aby byla vždy nová.“ 

Děsivé obrazy? Už dávno jsem hodný

O díle výtvarníka Rittsteina někteří tvrdí, že maluje dost děsivé věci. „Už dávno ne, ani nevím, jestli byly nějak děsivé,“ komentuje. 

„A v první vlně konceptualismu a minimalismu jsem zjistil, že mne inspiruje prostředí, ve kterém žiju. Celý život jsem strávil v Praze v paneláku a mám domek na Domažlicku, takže v tomto prostředí, které už znám nejlépe. Vlastně – ono to vypadá děsivě, ale bude to parafráze. Ostřejší to bylo, ale dnes už jsem hodný.“ 

Vernisáž výstavy Michaela Rittsteina v Liberci

Společenská témata už ho dnes ale nebaví.

„Já už pochopitelně nemám tu tenzi jako před revolucí, kdy se furt za něco bojovalo. Pořád jsme nechtěli bolševika, takže člověk byl v určitém napětí a sledoval negativa a tak dále. No a dnes? Já jsem se před pandemií sebral a ujel na venkov. Podvědomě to na mne určitě působí. Je to bizarní, co nás potkalo. Když už jsme si mysleli, že jsme pány tvorstva a vesmíru. Já jsem vždy říkal: ,Budete tak dlouho zlobit, až na nás příroda něco vymyslí.‘ A vymyslela,“ dodává.    

Čtěte také

Lidé, kteří si výtvarníkovy obrazy kupují, sice netvrdí, že jsou nějak veselé, ale je v nich vidět energie.

„Když vidím záběry z poslední vernisáže, kterou jsem si udělal v Galerii bratří Čapků, tak je tam celá budoucí vláda po převratu. Takže k něčemu to také bylo. Šlo mi o  akcentaci určitých rozporuplných okamžiku, ale to už také nedělám. Vždy jsem ale měl městskou tematiku, pak jsem se už pohyboval spíš ve zvířecí říši, která mě provází celoživotně.“ 

Svá velká plátna teď tvoří v myčce traktorů, stodoly jsou totiž podle výtvarníka hodně prašné.

„Je tam bývalá traktorová stanice, protože tam, kde dřív bylo 20 traktorů, jsou dnes tři velkostroje a sedm pracovníků. Je tam tak spousta nevyužitého prostoru. Byli tam na mne hodní, protože jsem věděl, že takto velký obraz, který má osm devět metrů, nikde jinde nesložím,“ popisuje výtvarník Michael Rittstein.

Michael Rittstein / výstava Vlhkou stopou, Veletržní palác

Celý pořad Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu.  

autoři: Naděžda Hávová , lup
Spustit audio

Související