Může černý kontinent proměnit bělocha? Odpověď hledá dokument Jiřího Pasze Afrika mi změnila DNA

27. červen 2021

Největší audioportál na českém internetu

Jirka Pasz se do Afriky vrací po šesté. Chce zkoumat předsudky a stereotypy bílých, černých i své vlastní | Foto: Jiří Pasz, Český rozhlas

Přehrát celý seriál (2 z 2 dílů)

1. díl: Afrika mi změnila DNA

2. díl: Afrika mi změnila DNA

Z Afriky pocházíme všichni, celý rod Homo sapiens. Za tisíce let nám Evropanům zbělela kůže, přivykli jsme na chlad a stvořili to, čemu říkáme moderní společnost. Můžou návštěvy Afriky bělochovi znovu měnit DNA? Sám sebe se na to ptá dokumentarista, novinář a cestovatel Jiří Pasz v dvoudílném dokumentu. Jak ho Afrika mění, co mu dává a co bere?

Afrika mi změnila DNA
Připravili: Jiří Pasz, Eva Lammelová
Dramaturgie: Ivan Studený
Zvukový mistr: Ladislav Čurda, Jonáš Rosůlek
Premiéra: 20. 6. 2021

Moje šestá cesta do Afriky mě vede do Zambie, o které toho moc nevím. Reaguji na pozvání kamarádky Martiny, která v Africe založila rodinu. Zambie je jejím domovem. Přitom náš původní domov jsou dvě sousedící vesnice ve Slezsku. Naposledy jsme se viděli při studiích v Olomouci, teď nás čeká setkání na opačné straně rovníku.

Martina mě zve na šestý ročník filmového festivalu Sotambe, který založila s parťákem Danym a dosud jej řídí. Mám se stát součástí programu festivalu. Povedu workshop o stereotypech a předsudcích, jež patří mezi hlavní témata, kterými se jako novinář a fotograf zabývám.

Beru s sebou přítelkyni Adélu, psycholožku a neurovědkyni, ona na festival balí pro Zambijce překvapení, virtuální realitu.

Přijď a dívej se!

Tohle je oslava Zambie a Afriky! Na zahajovací večer se sjela filmařská a umělecká smetánka země a regionu, čeká nás místní Cannes, místní Vary. Všichni jsou vymódění, skvěle naladění, je to přehlídka pestrosti a odhodlání posouvat hranice možného.

Jenže nejsme ve Francii ani Česku, ale v zemi, jež je na indexu rozvoje 146. mezi 190 zeměmi. Lidé se tu dožívají o dvacet let méně než Češi, vydělají si průměrně měsíčně necelých šest tisíc a polovina se jich potýká s chudobou, o jaké nemáme v Evropě páru. Mnoho lidí tu žije v chýších z hlíny a slámy, nemají přístup ke kvalitní vodě, rozumnému záchodu nebo zdravotnické péči.   

Čtěte také

Už zahájení festivalu ale boří stereotypy, které máme o Africe z médií. Na střeše obřího nového obchoďáku, plného zboží z celého světa, se děti prohánějí na jezdících elektrických lvech. Promítá se výhradně místní produkce.

Program zahajuje dokonce historicky první zambijský horor. Důkaz existence zdejší střední třídy, která touží být globální – má méně důvodů se bát v životě, chce se bát v kině.

„Autentický“ příběh Afriky vyprávějí cizinci

Na zahájení se krátce stihneme pobavit s přetíženou, ale šťastnou Martinou, já si dělám kontakty na další rozhovory. Jsem zvědavý, jestli budou i místní ochotní se pobavit o věci, která mě trápí: proč nám vzájemné předsudky a rasismus tak komplikují životy?

V hotelovém baru vyzpovídám českého velvyslance, který napravuje stereotypy o migraci, ze Zambie nikdo neutíká, spíše do ní. Co podle něj máme společné? A mohou Zambijci rozumět českým komediím?

Když se začnu bavit s umělci na festivalu, vynoří se jasný vzorec a jasná poselství. Básnířka Vanessa a její přítel, básník Musa, scenárista a herec Henry Sakala tvrdí, že hlavní problém je, že my běloši neznáme Afriku osobně, ale hlavně z médií.

Neřvi na mě Mzungu!

Věc, která mě štve a není to v Africe poprvé, je, že na mě místní pokřikují. Že jsem atrakce. Něco nevídaného. Jen kvůli barvě kůže. Někdy nemohou odolat pokušení si na mě šáhnout. Často si docela sebevědomě řeknou o peníze.

Proč to tak je? Co si vlastně myslí Zambijci o běloších? I na mém workshopu máme prostor se bavit o tom, jak vznikají mezi Evropany a Afričany tahle nedorozumění. Workshop pro místní novinářské talenty jsem nazval The Switch: Přepínač.

Pokřikování "bělochu, bělochu!" bývá místy roztomilé, po tisící jde trochu na nervy

Černobílé páry

Zuzka s manželem Chrisem, vynikajícím tanečníkem latinoamerických tanců

Tuším, že klíčové pro porozumění tomu všemu budou rozhovory s dvěma páry, které oba světy propojují nejintezivněji. Martina a Akim, Zuzka a Chris.

Pro ně to není jen otázka filozofických nebo společenských debat, ale věc každodenního fungování. Musí se učit jeden od druhého i vyrovnávat s tím, jak je přijímají lidé okolo. Je řešením láska?

Martina Hájková Mwanza s manželem Akimem a dcerou Chikondi doma na zahradě

Více uslyšíte v dokumentu, poslechněte si ho.

autoři: Jiří Pasz , Eva Lammelová

Související