Muselo být fakt divný žít v době, kdy člověk zvažoval, jestli se kvůli něčemu ozve, hodnotí éru socialismu Janek Rubeš

„Ale já mu na to odpovídám, že to přece nejde. Vždyť člověk musí na tu špatnost poukázat nebo musí pomoct ji vyřešit. A nepřemýšlí přece o tom, že by se mu mohlo něco stát,“ říká dokumentarista a reportér Rubeš.

Čtěte také

Janek Rubeš: Skutečná Praha je Žižkov a Jižní Město, ne Staromák s trdelníky a počmáraná Lennonova zeď

S kamerou v ulicích totiž upozorňuje například na nepoctivé taxikáře nebo směnárny s nevýhodnými kurzy. A často jsou mu odpovědí výhrůžky a zastrašování. I v jeho přístupu k nim se dost možná odráží rozdíl mezi jeho generací a generací jeho rodičů.

„To muselo být fakt divný, žít v době, kdy člověk zvažoval, jestli se kvůli něčemu ozve, protože to bude mít následky. O tom já už samozřejmě moc nepřemýšlím,“ říká.

Zavřené hranice

Jedním ze symbolů změny v listopadu 1989 se staly otevřené hranice, přes které mohou Češi díky schengenskému prostoru projíždět od roku 2007 bez jakékoliv kontroly. Tedy až do letošního jara, kdy hranice po více jak třiceti letech uzavřela opatření proti šíření koronaviru.

Čtěte také

Když jsme utíkali přes hranice, byl už Václav Havel prezidentem. Příběh Rolanda Saumella Acosty, jeho rodiny a jeho přátel

„To možná dokazuje, jak zvláštní ta doba před listopadem byla. Já jsem se na to jel během té doby, kdy byly v březnu zavřené hranice, podívat. Chtěl jsem to vidět. Nikdy jsem nic takového neviděl. A šel jsem si to fotit. Ti vojáci tam vyběhli, jestli chci projet. ‚Ne, ne, ne, já si to chci jen vyfotit. Protože tohle už doufám nikdy v životě nezažiju a chci vidět, jak to tady vlastně vypadá a jak je to zvláštní,‘ odpověděl jsem jim,“ vzpomíná na jarní příhodu Rubeš.

Voják na mě vyběhl s úsměvem a já jsem mu s úsměvem řekl, že si to jdu vyfotit, je věc, které si strašně vážím.
Janek Rubeš

„Ale fotil jsem si to s vědomím, že to je věc, která tady bude na týden a pak zase skončí. A zároveň i to, že ten voják na mě vyběhl s úsměvem a já jsem mu s úsměvem řekl, že si to jdu vyfotit, je věc, které si strašně vážím. A vím, že třeba dřív prostě nebyla. Pro mě jakékoliv řešení něčeho s policistou nebo policistkou na ulici v Praze je vlastně vždycky přátelské, je to milé. Nikdy to není, že bych se měl bát nějaké autority, která mě bude za něco trestat,“ hodnotí další ze změn ve společnosti.

Koronavirus a práce

Pandemie koronaviru prakticky zastavila turismus. V ulicích hlavního města ubylo především zahraničních návštěvníků. Jaký vliv tato situace má člověka, který natáčí především pro zahraniční turisty?

„Na moji práci moc ne. Já se živím tím, že natáčím videa. A ti lidi se na ně koukají většinou doma. Takže vlastně se nic moc nezměnilo. Akorát teď neukazujeme konkrétní kavárny, ale vzali jsme si kánoi, projeli se po Vltavě a ukazovali lidem, co je vidět z Vltavy,“ popisuje Rubeš, jak koronavirus ovlivňuje jeho práci.

Nepoctivých taxikářů je hrstka. Ve většině případů teď začali rozvážet jídlo, protože si řekli, že nebudou za normální sazby vozit lidi.
Janek Rubeš

Naopak výrazným způsobem zasáhla především pražské taxikáře, včetně těch nepoctivých, kterým se Janek Rubeš dlouhodobě věnuje. „Pražští taxikáři jsou poctiví z devadesáti procent. To vždycky zdůrazňuju. Nepoctivých je jenom hrstka. Nicméně ti ve většině případů začali rozvážet jídlo, protože si řekli, že nebudou přece za normální sazby vozit lidi. A na Staromáku nestojí, protože dneska by nikdo tisícovku za cestu ze Staromáku na Václavák nedal,“ říká reportér.

Některé nepoctivé taxikáře situace přiměla začít jezdit podle pravidel. „Vím o jednom, který začal jezdit pro jednu z aplikací a normálně vozí lidi. Tenhle člověk, který vždycky čekal na jednoho, aby ho podvedl nebo naúčtoval víc, než je zdrávo. Ukáže se, jestli se vrátí na Staromák, až se vše zase dá do normálu,“ zmiňuje Janek Rubeš.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Jankem Rubešema dozvíte se také to, jestli podle něj dochází ve světě k omezování svobody, nebo proč raději cestuje na východ než na západ.