Mozaika roste

22. únor 2006

Začíná se ta mozaika konečně pěkně skládat. Nyní už může veřejnost laicky, i když poučeně a zasvěceně, bádat o tom, jak to skutečně stojí, běží a leží s propletencem politiky, ekonomiky a státní správy.

0:00
/
0:00

To, čemu se v politologických krasomluvách říká "ekonomicko-politické vazby" vypadá z pohledu poučené a (v současnosti, díky skandálům všeho druhu) zasvěcené veřejnosti jako přinejmenším středně mafiánská gauneřina. Nejnověji vyšly najevo informace o tom, že na dobré místo šéfa státního strategického podniku "Čepro" ulitý Tomáš Kadlec, dostal na své konto nemalé peníze z okruhu nejbližších spolupracovníků seychelského podnikatele českého původu Radovana Krejčíře.

Kadlec byl do funkce šéfa představenstva firmy Čepro ulit z pozice šéfa Národního bezpečnostního úřadu.

Zajímavá podrobnost je ovšem ta, že do funkce šéfa nově vzniklého NBÚ se Kadlec dostal, za vlády Miloše Zemana, po předchozím angažmá v BIS. Tam, jak si pamětníci jistě vzpomenou, řídil odbor monitorování ekonomické kriminality. Jaksi bokem a nadstavbově k této práci ještě napomohl ráznému vyšoupnutí z funkce tehdejšího šéfa BIS Stanislava Devátého.

Zajímavá je i další podrobnost. Totiž ta, že z titulu své zpravodajské funkce se Kadlec znal a (jak to říct?) též spolupracoval s nedávno zastřeleným podnikatelem Františkem Mrázkem. Ten se, i když zřídkakdy, svými kontakty na vysoko postavené zpravodajce netajil. V případě Mrázka (a například i Kadlece) mohlo samozřejmě jít o to, že se v průběhu času jejich vzájemné pozice tak trochu vyměnily. Tak trochu úplně vyměnily - a to v tom smyslu, že Mrázek, původně řízený zaměstnanci zpravodajské služby, se mohl naopak stát tím, který si z oněch tzv. "bezpečnostních" úřadů udělal svou privátní informační agenturu, pomáhající jemu i jeho - řekněme - spolupracovníkům domoci se postavení v jakých je zastihl osud. Jinak pana Mrázka, jinak pana Krejčíře, jinak také pana Mareše, který se stal (jaká to náhoda!) nástupcem Tomáše Kadlece ve funkci šéfa Národního bezpečnostního úřadu. Připomínat že pana Mareše do té funkce protlačil pan Kadlec je asi zbytečné rozmazávání mezipointy příběhu.

Tomáš Kadlec - odejitý z Národního bezpečnostního úřadu v rámci širších manévrů, při kterých o své místo přišel i tehdejší (a podobně, vzhledem k jeho "kontaktům", kontroverzní) šéf BIS Jiří Růžek - dokázal přivést prosperující podnik Čepro, který kromě jiného schraňuje státní hmotné rezervy, do ztráty, včetně toho, že stát s tímto podnikem vede soudní spor o nějakých šest miliard korun.

Když se na to podíváme z jiné strany - pak na podnik Čepro měla být údajně vymyšlena finta, pod níž je podepsán domů se nedávno za dramatických okolností vrátivší Radovan Krejčíř. Za svého českého působení měl tento Seychelám spustit plán, který podám trochu stručně. Čepro bylo žalováno u soudu za jakési pohledávky v celkové hodnotě nějakých 2,6 miliardy korun. Podařilo se (někomu) však (prý) uplatit sekretářku podniku Čepro, která měla zatajit doručení soudních obsílek odpovědným pracovníkům, takže k soudnímu jednání se nikdo z Čepra nedostavil. Tím podnik Čepro spor o (prý, zřejmě, asi, možná, snad) zfalšované pohledávky, vyrobené (prý, zřejmě, asi, možná, snad, údajně) podsvětím na zakázku pana Krejčíře, hladce prohrál a o celé šlamastyce se vedení Čepro mělo dozvědět až ve chvíli, kdy do podniku napochodoval exekutor, vymáhající oněch 2,6 miliardy.

Zdá se vám to neuvěřitelné? Mě rovněž, nicméně to tak nějak zhruba odpovídá mé soukromé představě o tom, jak probíhá tzv. manažerská činnost ve státem spravovaných firmách. Jestli tato má představa případně připadne někomu urážlivá, rád si poslechnu celý výčet manažerských úspěchů ve státních podnicích v posledním desetiletí. A slibuji, že budu ten výčet poslouchat opravdu od začátku až do konce, tedy celých asi tak deset sekund. Případ pan Kadlece je - podle mého - výmluvný hlavně v tom, že nechá veřejnosti opět ponahlédnout na další malý kousíček ledovce neskutečných praktik, který se začal vynořovat (vedle dalších "ledovců", které jsou rozesety po onom oceánu malérů, který na veřejnost vylily polistopadové politické reprezentace státu) loni v lednu při aféře expremiéra Stanislava Grosse. Je to jen další kamínek do mozaiky, kterou snad člověk ani nechce zahlédnout celou. Přitom zatím nevíme, jestli díky panu Kadlecovi a jeho (nyní provaleným) divným známostem, z té mozaiky vidíme pět, deset nebo padesát procent. Víc než padesát ale určitě nikoli.

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.