Mohammad Rezá Pahlaví – poslední monarcha na perském trůnu

12. září 2013
Poslední monarcha na perském trůnu Mohammad Rezá Pahlaví

Je to zvláštní osud. Ten panovník „seděl“ na neskutečných zásobách ropy a zemního plynu – přesto z prodeje těchto surovin jeho země příliš netěžila. Ekonomická situace obyvatel se dlouhodobě nelepšila a skončilo to revolucí, která panovníka smetla.

Šťastný život to nejspíš nebyl. Mohammad Rezá se narodil 26. října 1919 do rodiny tehdy ještě kozáckého důstojníka Rézy Chána, který se v roce 1921 dostal k moci státním převratem. Mohammad Rezá pocházel z dvojčat a jeho otec, podle všeho autokrat s despotickými sklony, měl prý daleko raději jeho sestru. Zatímco Réza Chán realizoval v Íránu vlastní modernizační program, syna poslal na studia do Švýcarska (1931–1936). Odborníci soudí, že už tato skutečnost způsobila u Mohammada Rézy jistý odstupu od Íránců a určitou vstřícnost k evropskému životnímu stylu. Do Íránu se vrátil bez ukončeného vzdělání a začalo se s jeho přípravou na pozdější převzetí moci po otci.

Došlo k němu nečekaně brzy: v září 1941 byl Réza Chán donucen spojenci (Velkou Británií a Sovětským svazem) opustit trůn i Írán; důvodem byla jeho náklonnost k nacistickému Německu. Spojenci pak na trůn dosadili dvaadvacetiletého Mohammada Rézu. Mladý panovník si rychle získal oblibu většiny Íránců a do začátku padesátých let se mu podařilo vyrovnat se i se všemi potenciálními odpůrci. Soustředil a konsolidoval moc a očekávalo se, že přikročí k další modernizaci země, která v té době ještě stále v mnoha případech žila téměř středověkým způsobem.

Zlomem v životě Mohammada Rézy byly ale dvě události na počátku padesátých let: jednak vyhrocený konflikt s (mezi lidmi velmi populárním) premiérem Muhammadem Mosaddeqem, který velkoryse znárodňoval íránský ropný průmysl proti vůli Velké Británie a USA, jednak nezdařený pokus o atentát, jehož inspiraci bylo možné vzdáleně spojovat s íránskými komunisty. Mohammad Réza se nakrátko ocitl dokonce v exilu – aby po návratu odstranil Mosaddeqa, výrazně omezil politické svobody a začal vládnout s pomocí tajné policie Savak. Nicméně v očích prostého lidu to měl už „spočítané“: zůstalo stigma, že šáh odstranil „hrdinu“ Mosaddeqa, postavil se proti národu a utekl zbaběle ze země.

Odpovědí šáha byl ambiciózní modernizační program z roku 1963, nazvaný Bílá revoluce. Jeho součástí měla být i rozsáhlá pozemková reforma, která nakonec místo příznivců nadělala Mohammadu Rézovi další nepřátele – ve svém důsledku totiž popudila velké pozemkové vlastníky z řad radikálního duchovenstva. Další nepřátele šáhovi zjednaly megalomanské oslavy nesmyslného výročí dvou a půl tisíce let „trvání perské říše“ v Persepoli v roce 1971. Hosté popíjeli šampaňské a konzumovali vybrané importované lahůdky servírované pařížským Maximem ve třech obrovských a v 59 menších klimatizovaných stanech. Na slavnost bylo dovezeno 25.000 lahví vína, celkové náklady se prý pohybovaly až kolem dvou set miliónů dolarů…

Mohammad Rezá Pahlaví s manželkou na cestě do USA v roce 1977

Přidáme-li k bezhlavému utrácení (šáhovou „srdeční“ záležitostí byla auta) ještě velmi problematickou modernizace země, neřešené ekonomické problémy a ignorování tradičních společenských struktur v Iránu, nepřekvapí, že nejpozději v polovině 70. let byl Mohammad Rezá Pahlaví pramálo populární osobou. Smetla ho skutečná vlna lidového odporu, na které se pár dní po šáhově odletu ze země (16. ledna 1979) vydařeně „vyvezl“ na špici jeho (z exilu se navrátivší) kritik ajatolláh Rúholláh Chomejní. Štván po celém světě, umírá Mohammad Rezá Pahlaví na leukémii 27. července 1980 v egyptské Káhiře.

Složitý životní příběh Mohammada Rézy Pahlavího s mnoha podrobnostmi přibližuje historička Zuzana Kříhová a redaktor David Hertl.

Spustit audio
autor: David Hertl