Modernizace ČSSD - cesta politické strany do 21. století?

Časy se mění, a kdo chce být v této, dnes hlavní opoziční straně prospěšný, to zřejmě musí akceptovat, protože jde o odpověď na výzvu doby globalizace. Tento nutný proces se však nerodí z hlavy jednoho člověka, ale je podmíněn současným stavem společnosti.

Přesto jeho symbolem je hlavně předseda strany Jiří Paroubek, který po něm soustavně volá a podle něj také tento proces bude patrně veřejností posuzován. Sám ho charakterizuje takto: "Cílem modernizace je modernita ČSSD, což znamená změnu kvality činnosti i stylu práce sociální demokracie. Půjde o to více otevřít stranu novým myšlenkám, novým lidem a v personální práci umět využít lépe nežli dosud potencionálu úspěšných komunálních politiků ve veřejných funkcích i ve státní správě, po příchodu ČSSD do vlády. Bude - li ČSSD umět uskutečnit projekt své modernizace, bude schopna stabilizovat svou volební podporu - z dnešních vysokých volebních preferencí - ve volbách do Poslanecké sněmovny na volební výsledek mezi 35 až 40 %." Tolik předseda ČSSD Jiří Paroubek o modernizaci strany.

Tento proces vyvolal zákonitou diskusi v odborných a hlavně v mediálních kruzích. Je to pochopitelné, sociální demokracie je stále společně s ODS pilířem českého systému politických stran, který je základem parlamentní demokracie. Jaká bude ČSSD taková může být i Česká republika, pokud se tato strana dostane k vládní odpovědnosti. Mediální diskuse na toto téma ve většinových médiích se ale vede velmi povrchně a někdy to vypadá, že jejím hlavním cílem je spíše zesměšnit proces modernizace ČSSD, případně jejího iniciátora, než se jím věcně a seriózně zabývat.

U komentátorů, kteří Jiřího Paroubka nepokrytě nemají rádi, je to pochopitelné, museli by totiž kořeny a ideje hledat ve Velké Británií a konkrétně u zdejší nové Labour party. Skutečnost, že Jiří Paroubek patří v České republice mezi největší stoupence tohoto úspěšného kursu Tonyho Blaira, díky kterému je jeho strana už desátý rok ve vládě, se jim prostě nehodí do jejich pravicového krámu. Britská konzervativní strana, která už třikrát prohrála volby, stále nemůže najít proti této politice účinný recept.

Celá koncepce modernizace ČSSD by se přitom dala přesně vyjádřit právě slovy Tonyho Blaira: "Jak našim lidem zabezpečíme jistotu a poskytneme příležitosti v této nové éře? Naše odpověď zní, že nelze otočit hodiny zpátky. Musíme pokročit od roku 1980. Od té doby se udály dobré i špatné věci. Nechceme rozbíjet, chceme stavět".

Na druhou stranu potencionální nová ČSSD by neměla být žádným liberálním vlkem v sociálně demokratickém převlečení. Stejně jako je neseriózní tvrdit o té současné, že je kryptokomunistická, vždyť jako jediná ze sociálních demokracií ve střední Evropě nevznikla z bývalé komunistické strany, ale byla založena po listopadu 1989, přičemž přímo navázala na tradici sociální demokracie meziválečného demokratického Československa.

Nová politika ČSSD by proto měla obsahovat podporu tradičních sociálně demokratických hodnot, doplněných dobrou komunikační strategií. Jiří Paroubek chce odstranit postupně všechny politické a ideologické prostředky, které nefungovaly nebo přispívaly k volebním porážkám, zejména v krajských a komunálních volbách. Současně chce přizpůsobit cíle sociální politiky reálným hospodářským možnostem, aby však zároveň neutrpěla mezilidská solidarita a soudružnost společnosti.

Možná nová ČSSD si do svého příštího volebního manifestu bude chtít zapsat i slova Tonyho Blaira z jeho volebního programu z roku 1997: "Budeme radikální vláda. Náš radikalismus nebude doktrinální, ať už levicový či pravicový, ale budeme radikální ve výsledcích. Noví labouristé jsou stranou idejí a ideálů, a nikoli zastaralé ideologie. Co funguje, to se počítá. Cíle jsou radikální, prostředky budou moderní."

Ostatně i ODS se bude muset jednou modernizovat a přehodnotit své současné hodnoty. Inspirací jí možná budou zase britští konzervativci, někteří z nich už nyní zdůrazňují, že trh není ničím jiným než pouhým nástrojem. "Chovat se, jako by byl tržní mechanismus bohem a jednat podle toho, jak trh přikazuje, nečiní lidi šťastnými," tak zní jejich současná argumentace.

Prostě časy se skutečně mění a je dobré , že jedna velká česká politická strana, v současné době opoziční, se rozhodla zahájit proces modernizace a čerpá přitom z britských hodnot, hodnot země, která je stále matkou demokracie a parlamentarismu. Přitom nejcennější na tom je, že výsledkem už nyní je rozšíření nabídky pro voliče. Protože nejen čestná tržní konkurence přináší prospěch, ale také slušná politická konkurence idejí. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .