Moderní Nepál aneb Od monarchie ke komunistické republice
Nepál se na titulní stránky světových deníků dostává zcela minimálně. V uplynulé dekádě ale tři nepálské události doslova oběhly svět.
1. června 2001 šokovala svět vražda královské rodiny, kdy byl zabit král, královna a dalších 8 členů rodiny. Vrahem nebyl nějaký radikální antimonarchista, ale následník trůnu, princ Dípéndra, který kvůli sporům o výběr své manželky zastřelil samopalem své rodiče a další příbuzné, následně obrátil zbraň proti sobě a po několika dnech na následky zranění zemřel. O sedm let později byla po více než 200 letech v Nepálu zrušena monarchie a království se stalo republikou. V tomtéž roce se konaly v zemi poprvé po zrušení monarchie svobodné volby a celý svět vyděsilo to, že 18 let po pádu většiny komunistických režimů ve světě zvítězili v Nepálu maoisté a bývalý vůdce jejich guerilly Pračanda se stal premiérem.
Všechny tyto události spolu samozřejmě úzce souvisí, ale pro jejich pochopení je potřeba trochu nahlédnout do moderní nepálské historie. V minulé reportáži jsme se seznámili s autoritativním a tmářským režimem Ránů, kteří v Nepálu vládli a udržovali středověk až do roku 1950, i s králem Tribhuvanem, který je dokázal sesadit. Tribhuvan bohužel zemřel už v roce 1955 a mnoho toho vykonat nestihl. Země sice dostala prozatímní ústavu a vládu a bylo slíbeno konání všeobecných voleb v roce 1957, ale to, že Nepálci nemají s demokracií žádnou zkušenost, se projevilo v plné síle. Politické strany se neustále štěpily a stále vznikaly nové. Politici se nebyli schopni na ničem dohodnout a jedna nestabilní koalice střídala druhou. Hlavní spor byl o samotný charakter státu: zda se má změnit v konstituční monarchii, nebo má mít politickou moc i nadále král. V ilegalitě zatím neustále posilovala komunistická strana požadující radikální reformy a úplné zrušení monarchie.

Celkově byla 50. léta v Nepálu obdobím politické nestability a chaosu. Smrt krále Tribhuvana situaci ještě zhoršila. Nový král Mahéndra navíc začal využívat nepřehledné situace pro posílení vlastní moci a přislíbené volby odložil na rok 1959, kdy se kupodivu skutečně konaly. Zvítězil v nich Nepálský kongres (dodnes jedna ze tří hlavních politických stran v zemi), který chtěl provést rozsáhlé reformy. Zdálo se, že se situace obrací k lepšímu, ale do hry vstoupil král, který po necelém roce vládu s pomocí armády svrhl, její představitele uvěznil, politické strany zakázal, rozpustil parlament a zrušil ústavu.
Většina opozičních představitelů skončila buď v exilu, nebo ve vězení a čerstvě povolení komunisté znovu přešli do ilegality. Král v zemi nastolil paňčájatový systém, což byla specificky nepálská forma státního zřízení. Měla to být „demokracie“ bez politických stran, kdy zemi spravovaly paňčájaty, což byly jakési rady vesnic či měst volené přímo občany. Nejvýše stál Národní paňčájat složený ze zástupců nižších paňčájatů a delegátů jmenovaných přímo králem. Celý systém ve skutečnosti pouze maskoval královský absolutismus a nic na něm nezměnil ani nástup nového krále Bíréndry v roce 1972.
Sílící protesty spolu se zhoršující se hospodářskou situací, sérií přírodních katastrof na konci 80. let a demokratizací východní Evropy nakonec vedly krále k liberalizaci režimu, povolení politických stran a uspořádání svobodných voleb v roce 1992. Volby opět vyhrál Nepálský kongres, i když v horách už vyhráli komunisté. Politická situace ale začala připomínat tu z 50. let. Neustálé rozmíšky, spory a skandály způsobily, že vláda brzy padla a následovalo období různých vratkých koalic. Komunisté získávající čím dál větší podporu znovu začali volat po radikálních reformách a ke konci monarchie se jejich strana navíc rozštěpila na marx-leninskou a maoistickou frakci.

Maoisté začali vytvářet vlastní ozbrojenou milici, která roku 1996 zahájila guerillovou válku proti vládě, jež se z izolovaných horských oblastí rozšířila na většinu území země. Na zdech se začaly objevovat nasprejované srpy a kladiva, plakáty s portréty Marxe a Engelse a řada trekkerů začala na horských cestách potkávat Maoisty domáhající se revoluční daně. Krize se prohlubovala a ani král, ani rozhádaná politická scéna prolezlá korupcí a nepotismem ji nedokázali vyřešit. Vražda královské rodiny, pro obyčejné Nepálce něco naprosto neuvěřitelného, situaci dále výrazně zhoršila. Místo po zavražděném králi zaujal jeho bratr Gjánéndra, který byl od počátku neoblíbený. Mezi lidmi se navíc rozšířila konspirační teorie, že sám vraždu zosnoval, v osudný večer byl totiž s celou svou rodinou mimo metropoli. Nový král se pokusil znovu nastolit absolutistickou vládu a vyřešit konflikt s maoisty silou, což se mu nepodařilo a po zrušení monarchie začaly volat všechny významnější politické strany.
Nakonec došlo v roce 2006 k mírové dohodě. Monarchie zanikla a moci se ujala přechodná vláda. Za dva roky nato se konaly svobodné volby, které na plné čáře vyhráli maoisté a jejich vůdce používající válečné jméno Pračanda („Nelítostný“) se už pod vlastním jménem Pušpa Kamal Dahal stal premiérem. Na to, co jsou vlastně nepálští maoisté zač a jak vypadá jejich politika v praxi, se podíváme zase příště.
Seriál Nepál, pozoruhodná země pod Himálajem vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.