Ministři sebeobrany
Ministerstvo obrany bývá označováno za silový resort, postavení ministrů obrany ovšem v Evropě zrovna silné není. Téměř se zdá, že armádám velí politici, kteří mají problém obránit sami sebe, a tudíž by bylo přesné je titulovat ministry sebeobrany. V britské vládě je kvůli tragické smrti zbrojního experta Davida Kellyho vratké křeslo ministra obrany Geoffa Hoona, ze slovenské vlády byl vyhozen Ivan Šimko a ještě máme v čerstvé paměti, jak na snížení rozpočtu armády reagoval demisí Jaroslav Tvrdík.
V případě našeho ministra obrany lze hovořit o mrzutosti, kdy politik nemůže splnit, co slíbil, a tak odejde, aby před podřízenými neztratil tvář. Příběh ministra Hoona vnímá britské veřejné mínění jako skandál, protože jeho úřad nese vinu na prozrazení identity experta, který měl slíbeno, že zůstane v anonymitě. Pro vyjádření toho, co se přihodilo ve slovenské vládě Ivanu Šimkovi, se pak asi nejlépe hodí mluvit o blamáži či trapasu.
Politický styl slovenského premiéra Mikuláše Dzurindy začíná připomínat praktiky jeho předchůdce Vladimíra Mečiara. I nynější slovenský premiér se cítí být ohrožen spiknutím tajemné skupinky nepřátel své strany a státu. Důvodem pro změnu na postu ministra obrany není profesní selhání či korupční jednání ministra, ale fakt, že dotyčný politik nesdílí premiérův stihomam. Dzurindovi jde o chybějící hlas k odvolání ředitele NBÚ, nikoli o způsob řízení armády. A proč je na černé listině premiéra ředitel bezpečnostního úřadu, těšící se respektu v NATO, nikdo pořádně neví. Obecně asi platí, že problémem ministrů sebeobrany je mír. Jak jinak pochopit, že s křeslem nemá problémy takový Donald Rumsfeld.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
