Ministr na vozíku

Ve hře je pětatřicet miliard, které stát ročně vydá na sociální služby, a spor o to, jak s těmito prostředky naložit. Stát dosud preferuje investice do sociálních ústavů, zatímco velká část zdravotně postižených by raději zůstala doma a ze státního příspěvku platila osobní asistenty. Ministr včera řekl, že tak zásadní změnu nelze prosadit ze dne na den, ale důležité je, že zřejmě porozuměl jejímu smyslu.

Asi že ministr na vozíku není k vidění každý den, stal se Škromachův včerejší program mediální atrakcí. Například internetový server iDnes se svých čtenářů neptal, zda může být pro ministra zkušenost s invalidním vozíkem užitečná, ale anketní otázka zněla: "Je vám sympatické, že ministr Škromach strávil den na vozíku?" "Ano" dvě stě třicet jeden hlas, "Ne" sedm set čtyřicet jeden - to je výsledek, ze kterého není zřejmé, zda je návštěvníkům zmíněné internetové stránky nesympatický ministr, anebo jeho vozík.

Anketa je užitečná snad jenom jako vzkaz politikům, že když si na jeden den zacpou uši, nebo se nechají vodit slepeckým psem, neměli by si od toho slibovat růst preferencí. Pokud jde o sympatie zdravotně postižených, bude na tom po včerejšku ministr Škromach lépe díky upřímnému konstatování, že pohybovat se na vozíku je mnohem těžší, než čekal, a že by to měl zkusit každý, kdo o penězích pro postižené rozhoduje.

Dobrý nápad. Když dojde na lámání chleba, měla by z invalidních vozíků hlasovat celá vláda. Ústavů by nejspíše ubylo.