Milovaný nepřítel

Celková přeorientace americké zahraniční politiky se netýká pouze vztahu s Ruskem. Barack Obama již stihl ve vysílání televizního kanálu Al- Arabiya před všemi utlačovanými šejchy a mulláhy Orientu učinit pokání za všechny zločiny spáchané americkým imperialismem v posledních dvou, třech desetiletích, přičemž bez okolků zdůrazňoval svůj muslimský původ, který v průběhu volební kampaně s pobouřením odmítal.

Reset, neboli založení nového obsahu do vztahu s Ruskem, znamená zmrazení projektu protiraketové obrany ve Střední Evropě, rezignaci na přijetí Ukrajiny a Gruzie do NATO, faktické uznání územních zisků Ruska z loňského konfliktu kolem Jižní Osetie a souhlas s uzavřením nové smlouvy o snížení stavu strategických zbraní, kterou tak dlouho prosazovala Moskva. I tyto kroky by postačily k tomu, aby bylo možné mluvit o ničím nezasloužené odměně nedávné ruské agresivity. Avšak jako zákusek byl Obamovi naservírován ještě jeden plivanec, který nyní rozmazává po talíři - slavnostní prohlášení kyrgyzského prezidenta v Kremlu o vypovězení americké letecké základny v Manasu, poblíž kyrgyzského hlavního města.

Jakousi mystickou shodou náhod tentýž den al- Kajdá vyhodila do povětří důležitý most v Pákistánu, jímž byl zásobován americký kontingent v Afghánistánu. Teď bude americká armáda takřka zcela vydána na milost a nemilost Rusku a jeho spojencům ve Střední Asii a budou-li jí dovoleny nějaké transfery na afghánské bojiště, pak jen pro zboží nevojenské povahy. To všechno až příliš připomíná slavný slib Nikity Chruščova "strčit Amíkům ježka do kalhot", který učinil vpředvečer historického setkání ve Vídni s mladým a nezkušeným Johnem Kennedym.

Příštích několik měsíců bude obdobím líbánek v rusko-amerických vztazích. Jak američtí masochisté, tak jejich ruské dominy budou prožívat pocit hlubokého zadostiučinění a paralelně řešit vlastní vnitropolitické potřeby. Jejich štěstí však nebude mít dlouhého trvání. Rusko totiž nepotřebuje Ameriku jako povolnou loutku, nýbrž jako po zuby ozbrojeného a krvežíznivého protivníka, jenž touží jen po tom, kvetoucí ruský stát územně rozčlenit, jeho unikátní nanotechnologie odcizit a jeho nedosažitelné duchovno rozvrátit. V dnešní těžké době si Rusko nemůže dovolit ztrátu nejdůležitější sjednocující ideje - obrazu nepřítele. Ba naopak, nejlepší mozky Ruska již ve dne v noci pracují nad seznamem nových zákeřných lstí, které jim režim Obamy a Bidena chystá. Na jednom z prvních míst takového seznamu již dnes lze najít smlouvu o snížení stavu strategických zbraní. Po velkorysé nabídce Josepha Bidena neuplynulo ani několik hodin a bdělý kremelský propagandista Alexej Puškov již svolal do Moskvy vojenské experty, aby jim vysvětlil, že ať již úlisní Američané nabídnou jakoukoli variantu odzbrojení, jejich pravým cílem bude jaderná kastrace Ruska. Utkvělá idea, že Spojené státy se mazaně snaží připravit Rusko o jeho jaderný potenciál, se dávno stala neoddělitelnou součástí ruské zahraničně politické paranoi. Věří v ní zřejmě už i ti, kdo její propagandistické prosazovaní měli v popisu práce. Marně bychom jim připomínali, že Spojené státy ani nemohou usilovat o to, připravit Rusko o možnost jaderné odvety. Nikoli proto, že by byly tak poctivé, jako spíše proto, že to není v zájmu jejich vlastní národní bezpečnosti. Pojem strategické rovnováhy spočívá právě v tom, že každá ze stran je si jistá spolehlivou možností vlastní a cizí odvety. A právě proto ani za ostré politické krize nepodlehne pokušení zasadit první úder. Pokud vyváženost ofenzivních a defenzivních prostředků bude posunuta v neprospěch jedné ze stran natolik, že ztratí jistotu své schopnosti odvetného úderu, může snadno podlehnout svodu zaútočit jako první. Otázka zní: kvůli jakým lákavým cílům by chtěla zpohodlnělá americká společnost brát na sebe toto šílené riziko? Opravdu kvůli dobytí Ingušetie s jejími nevyčíslitelnými bohatstvími, jak to prohlásil generál pověřený prezidentovat této republičce? V reálném světě každá z jaderných velmocí, ať už to zní jakkoli paradoxně, má zájem o spolehlivost cizího potenciálu odvetného úderu ve stejné míře jako svého vlastního. Takové jsou základy jaderné strategie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .