Miloš Kirschner oživoval loutky Spejbla a Hurvínka celé půl století

Jednou z klíčových postav těchto amatérských představení byl tehdy teprve 15letý student Miloš Kirschner.

Čtěte také

Taťulda má sté narozeniny. Spejbl a Hurvínek jsou nejdéle vystupující dvojice loutek

Později se divadélko přestěhovalo do bývalé školní kaple v budově, která dnes patří Základní škole Bohumila Hrabala – tzv. divadélko Na Korábě zde přetrvalo Kirschnerovu éru až do 50. let.

To už ale byl Miloš Kirschner nablízko svému idolu – Josefu Skupovi, po kterém postupně přebíral interpretaci obou loutek.

Nastoupil po Skupovi

Když Josef Skupa počátkem roku 1957 zemřel, zdálo se nástupnictví jeho nejtalentovanějšího žáka a už tehdy jevištního partnera jasnou věcí. Přesto lehké začátky  určitě neměl.

Kirschner jednou v Československém rozhlase vzpomínal, že pro něj to byla éra snad nejtěžší, a že se v ní cítil dokonale sám – ono totiž dokázat, že S+H mají právo na život i schopnost žít po smrti svého duchovního autora, nebylo lehké – ani před publikem, ani před kritikou.

Čtěte také

Josef Skupa a Spejbl a Hurvínek? Loutky byly zrcadlem lidí, kteří se ztrácí v chaosu světa. A to se psal rok 1920

Éra Miloše Kirschnera se postupně od té Skupovy začala podstatně lišit, počínaje hlasovou interpretací obou loutek, přes dramaturgický a autorský vklad Miloše Kirschnera a jeho spolupracovníků, až po podstatně rozšířený okruh autorů, kteří s divadlem začali spolupracovat.

Divadlo S+H se rozjelo do světa ještě víc než za Skupovy éry a stalo se jedním z nezpochybnitelných kulturních artiklů, kterými se socialistické Československo mohlo pyšnit.

O proměně dvou nejslavnějších českých loutek a jejich principálovi si poslechněte v audiozáznamu – a samozřejmě nebudete ochuzeni o pár méně známých scének S+H. Pořad z roku 2013 připravil Jan Sedmidubský, na webu k poslechu ale jen do 7. listopadu 2024.