Miloš Kirschner oživoval loutky Spejbla a Hurvínka celé půl století
V letech 2. světové války se v jednom činžáku v pražské Libni odehrávala neděli co neděli stejná scéna: prádelna ve sklepě se zaplnila židlemi, které děti donesly odkud se dalo, a nedělní dopoledne bylo věnováno loutkové pohádce.
Jednou z klíčových postav těchto amatérských představení byl tehdy teprve 15letý student Miloš Kirschner.
Čtěte také
Později se divadélko přestěhovalo do bývalé školní kaple v budově, která dnes patří Základní škole Bohumila Hrabala – tzv. divadélko Na Korábě zde přetrvalo Kirschnerovu éru až do 50. let.
To už ale byl Miloš Kirschner nablízko svému idolu – Josefu Skupovi, po kterém postupně přebíral interpretaci obou loutek.
Nastoupil po Skupovi
Když Josef Skupa počátkem roku 1957 zemřel, zdálo se nástupnictví jeho nejtalentovanějšího žáka a už tehdy jevištního partnera jasnou věcí. Přesto lehké začátky určitě neměl.
Kirschner jednou v Československém rozhlase vzpomínal, že pro něj to byla éra snad nejtěžší, a že se v ní cítil dokonale sám – ono totiž dokázat, že S+H mají právo na život i schopnost žít po smrti svého duchovního autora, nebylo lehké – ani před publikem, ani před kritikou.
Čtěte také
Éra Miloše Kirschnera se postupně od té Skupovy začala podstatně lišit, počínaje hlasovou interpretací obou loutek, přes dramaturgický a autorský vklad Miloše Kirschnera a jeho spolupracovníků, až po podstatně rozšířený okruh autorů, kteří s divadlem začali spolupracovat.
Divadlo S+H se rozjelo do světa ještě víc než za Skupovy éry a stalo se jedním z nezpochybnitelných kulturních artiklů, kterými se socialistické Československo mohlo pyšnit.
O proměně dvou nejslavnějších českých loutek a jejich principálovi si poslechněte v audiozáznamu – a samozřejmě nebudete ochuzeni o pár méně známých scének S+H. Pořad z roku 2013 připravil Jan Sedmidubský, na webu k poslechu ale jen do 7. listopadu 2024.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

