Milan Slezák: Severokorejská „dvojka“ prý padla

Čang Song-tchek, strýc severokorejského vůdce Kim Čong-una, byl údajně sesazen
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Čang Song-tchek, strýc severokorejského vůdce Kim Čong-una, byl údajně sesazen

Někteří lidé ho považovali za nejmocnějšího muže režimu a mluvili o něm jako o regentovi. V každém případě byl severokorejskou „dvojkou“. Odpovídalo tomu vysoké stranické zařazení, ale především funkce místopředsedy v severokorejské komisi národní obrany. A kdo této komisi vládne, vládne celé zemi – je totiž kuriózním specifikem komunistické Severní Koreje, že klíčem k moci je tu armáda, nikoli strana, ta zde kupodivu hraje až druhé housle.

Onen mocný muž, o němž mluvíme, Čang Song-tchek, strýc severokorejského vůdce Kim Čong-una, byl údajně sesazen. Pokud je to pravda – zdroj a věrohodnost zprávy probereme později – pak jde o přelomovou informaci. A mohli bychom se i dočkat změny severokorejského zahraničněpolitického a bezpečnostního kurzu. Zda změny k dobrému, či špatnému, to je obtížné předpovídat. K tomu bychom především potřebovali znát důvody Čangova pádu. A o těch můžeme jen spekulovat.

Komu mohl Čang vadit? A kdo mohl mít tu sílu ho svrhnout – když šlo o politického veterána s důvěrnými znalostmi fungování režimu, s osobními kontakty na drtivou většinu rozhodujících kádrů a s letitou vazbou na armádu – a nadto člověka, jehož mocenskou váhu zvětšil fakt, že se přiženil do vládnoucí dynastie?

Mohl vadit nynějšímu vládci Kim Čong-unovi. Mladý Kim se ujal moci po smrti svého otce Kim Čong-ila před dvěma lety. Byl tou dobou ještě mladý, ani ne třicetiletý, a ačkoli si ho otec pro nástupnictví vybral proto, že Kim Čong-un vykazoval inteligenci, rozhodnost a pro režim potřebnou bezohlednost, bylo zřejmé, že mladík po smrti otce potřebuje rádce.

Roli mentora zastával strýček Čang – a nechyběly hlasy, že ve skutečnosti řídí zemi za mladého Kima on. To se mohlo mladému Kimovi, který nepochybně dobře četl svého Machiavelliho, začít zajídat. Mohl si říci: „Dokud se nezbavím strýce za svými zády, lidé mi neuvěří, že moc třímám výhradně já. Zatímco když ho pošlu na odpočinek, ostatně je mu už sedmašedesát a svoje si odpracoval, ukážu všem jasně, kdo je tu pánem.“

Za Kim Čong-unem by v tom případě musela stát armáda. Na tom Kim v posledních dvou letech tak jako tak usilovně pracoval, odvolával kádry vděčné jeho otci a nahrazoval je mladšími, vůči sobě loajálními generály.

S armádou se mohl dostat do separátního konfliktu i sám Čang Song-tchek.

Anebo si, a to je také možné, přivodil problémy svými ekonomickými názory. Byl považován za stoupence ekonomických reforem, samozřejmě v rámci severokorejských specifik. V Severní Koreji si však velký díl moci udrželi lidé, kteří jsou proti jakýmkoli změnám plánovacího systému – a ti v minulosti dokázali zvrátit hned několik pokusů o reformy.

Je však také možné, byť to není příliš pravděpodobné, že sesazením Čanga se někdo pokouší oslabit Kim Čong-una. Všeobecně se totiž soudilo, že celou tu dobu kryl Čang synovcovi záda. Co kdyby se Kimovi namluvilo, že Čang mu škodí, a pak, už bez strýcovy ochrany, se na mladého vůdce zaútočilo. A kdo by to mohl udělat? Proč ne někdo z armády, nespokojený s dynastickým modelem předávání moci?

Ale připomeňme znovu, že to vše jsou pouhé spekulace. A že informace jihokorejské rozvědky, která je zdrojem zprávy o Čangovi, se občas v minulosti ukázaly i jako liché.