Migrační politika v Maďarsku ve stínu nacionalismu
Podobně jako české země v rámci habsburského impéria a pozdější Československo bývalo Maďarsko multikulturní a multietnickou zemí.
FOR ENGLISH VERSION, PLEASE SCROLL DOWN THE PAGE.
Po Trianonské dohodě v roce 1920, vzhledem k politickým postojům během 2. světové války a kvůli nulové imigrační politice, zato však početné emigraci za dob komunismu, vědomí kulturní a etnické rozmanitosti zmizelo.
Podle toho vypadají návrhy migrační a azylové politiky se silným nacionalistickým étosem. Dostaly se na pořad jednání v Evropském parlamentu a v Evropské komisi.
Přežili díky sušenkám a tyčinkám
Podle maďarského statistického úřadu žije v zemi přes 140 tisíc cizinců. Vedle Rumunů, Němců, Slováků a dalších občanů Evropské unie jsou to Srbové, Ukrajinci, Číňané a Američané. Aiski Ryökäsová pochází z Finska. V Maďarsku žije dva roky.
„Moje zkušenost z Maďarska je dobrá. Život je tu příjemný, je tu tepleji než v mé rodné zemi a víno je skvělé. Užívám si to tu.“
Po práci pro mezinárodní společnost se Aiski angažuje v organizaci MigSzol, Maďarské skupině pro solidaritu s migranty. „Přivezeme ošacení, do organizace lidé posílají nekonečné zásoby šatstva. Mluvíme s novými běženci a sledujeme vývoj v jejich případech. Oni se ptají, třeba jak ilegálně pokračovat dál do Evropy, jaké to má výhody a nevýhody.“
Nejvíc obyvatel uprchlického tábora v Bicske nedaleko Budapešti pochází z Afghánistánu, Sýrie a afrického Toga. Maďarsko se od roku 2013 do ledna 2015 potýkalo s přílivem kosovských Albánců. Ti zvýšili počet žadatelů o azyl z dvou tisíc v roce 2012 až na 42 tisíc, což je počet podaných žádostí od letošního ledna do začátku května.
Přibývá Afghánců a Syřanů a uprchlická zařízení praskají ve švech. Včetně Bicske, kde je kapacita překročena čtyřikrát. Azyl v Maďarsku dostane zlomek žadatelů. Loni ze 43 tisíc žádostí dostalo přiznanou formu mezinárodní ochrany tisíc lidí. Čtyři a půl tisíce žádostí bylo zamítnuto a zbytek, dvacet tři a půl tisíc, bylo stornováno a žadatelé z Maďarska beze stopy zmizeli.
Dva syrští mladíci vyprávějí, jak se do Maďarska dostali přes Albánii, Rumunsko a Bulharsko. Značnou část cesty šli pěšky a, jak říkají, přežili jen díky sušenkám a tyčinkám. Maďaři jsou milí, shodují se Syřané. Život v táboře berou jako zotavení.
Amy Rodgersová, další členka organizace MigSzol, je vystudovaná právnička z Nizozemska, která jezdí do maďarských uprchlických táborů pravidelně.
„V táborech se obchoduje s drogami, hodně lidí fetuje a opíjí se. Když máme vzácnou příležitost mluvit v táboře s nějakou ženou, často říká, že se v noci sama bojí. Stává se, že se k ní dobývají opilí a zfetovaní muži.“
Adrienn Kissová pracovala s uprchlíky přes pět let jako sociální pracovnice. Kritiky na adresu poměrů v uprchlických táborech na základě vlastní zkušenosti potvrzuje.
„Strava je nedostatečná. K večeři dostanou polévku a chleba, žádnou zeleninu, ovoce. Pracovala jsem v organizaci, která se starala o uprchlíky poté, co vyšli z tábora a snažili se začlenit do společnosti. Integračních příležitostí v Maďarsku je málo. Podle nového integračního programu vláda dává lidem peníze, a to ne moc. Žádné kurzy maďarštiny nebo rekvalifikační kurzy.“
Adrienn si myslí, že se podmínky v táboře v Bicske horší, i když se sociální pracovníci snaží. Jejich snahu brzdí několik nedostatek financí, příliv nových žadatelů a politická rétorika a politická rozhodnutí.
Národní konzultace o migraci a terorismu
Boldizsár Nagy je vysokoškolský pedagog na Středoevropské univerzitě a Eötvös Loránd University (ELTE) a jeden z editorů Refugee Law Reader, online titulu zaměřeného na azylovou politiku po celém světě. V budapešťské restauraci z aktovky vytahuje dva listy, které způsobily pozdvižení mezi maďarskými experty na azylovou a migrační politiku, ale i mezi organizacemi pracujícími s migranty a uprchlíky a mezi obyčejnými lidmi. Kritika následně zazněla i z Bruselu, respektive ze Štrasburku kvůli takzvané Národní konzultaci o migraci a terorismu.
„Na té konzultaci nelze nic komentovat. Není to sociologické šetření nebo porada s obyvatelstvem. Je to jen zlý cár papíru, který má vyvolat xenofobii.“
Na tiskové konferenci po interpelacích v Evropském parlamentu označil Viktor Orbán migraci za evropský a nadstranický problém, ale současně kritizoval návrh Evropské komise rozdělit mezi členské státy uprchlíky z jižních států. Lidská práva jsou podle něj důležitá, ale je potřeba přihlížet k ekonomické, demografické a kulturní dimenzi migrace, a o těch je potřeba vést s obyvateli debatu.
Maďarská europoslankyně Kinga Gálová zvolená za Orbánovu stranu Fidesz vysvětlila po interpelaci pro Český rozhlas smysl a styl Národní konzultace takto.
„Poprvé v historii Maďarsko čelí takovému přílivu imigrantů, které je potřeba roztřídit na ekonomické migranty přicházející nelegálně s vidinou lepšího ekonomického života a na uprchlíky, kteří mají dostat azyl. Po Švédsku musí Maďarsko přijímat nejvíc lidí, kteří nelegálně překračují hranice. Nemyslím si, že kdokoliv v Evropském Parlamentu má morální právo zpochybňovat možnost národní vlády se na tohle svých občanů ptát.“
Europoslanec a socialista Tibor Szanyi označil Národní konzultaci za komunikační trik, jehož cílem rozhodně není zjistit názor občanů a řídit se jím při dalším rozhodování o migrační a azylové politice.
„Je to pokus odvést pozornost, každý den čtete v maďarském tisku o tom, jak příbuzní nebo kamarádi premiéra Orbána vydělávají miliardy eur na veřejných zakázkách. Aby odvedli pozornost, musejí říct něco opravdu tvrdého. Ty dotazníky odsuzuju. Orbán opět tvrdí, jak chce naslouchat svému lidu, ale je to jen divadýlko.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
