Michal Viewegh: Mám dobrá antidepresiva, takže jsem zábavnější

9. květen 2016
Michal Viewegh

Neměl by létat letadlem, ačkoli na to už jednou zapomněl a letěl do Popradu. Možná tím riskoval život. Ten je stále ovlivněn tím, že 10. prosince 2012 mu praskla aorta. Píše ale další romány, ačkoli určitá témata už mu nic neříkají. Říká o sobě, že je živý mrtvý, protože to, co se mu stalo, přežije statisticky jen jeden člověk z desíti.

„Slovo přítel je od přátelství, moji přátelé mě neopustili,“ říká Viewegh a vyjmenovává celou řadu lidí, kteří pro něj byli a jsou důležití. Zároveň však přiznává, že některé vztahy tzv. ochladly, především kvůli jeho rekonvalescenci v době poté, co mu praskla aorta. „Přestal jsem být zábavnej, pořád jsem jenom vzdychal a stěžoval si nad svou chorobou – doufám, že se to změnilo; mám dobrá antidepresiva, takže jsem zábavnější,“ říká s nadsázkou.

„Komu se stalo něco tak výjimečného, tak by mi asi potvrdil, že se mu celá řada věcí vzdálí. Témata jako láska nebo žárlivost, nevěra, přátelství – to mě nezajímalo. Přišlo mi to banální,“ říká v souvislosti se svou tvorbou.

Cvičení paměti spisovatele

Jak sám říká, je v určitém smyslu neukázněný pacient, ačkoli se mnoha problémů již zbavil. Například má problémy s výpadky krátkodobé paměti, kdy hledá i dvě hodiny auto na parkovišti v nákupním centru. Paměť proto musí cvičit: „Jsou to až banální věci, což nás intelektuály pobuřuje. Máte hrát piškvorky, hry typu země město – křížovky jsou také dobré, ale protože si člověk uvědomuje infantilnost té věci, tak se to v něm bouří. Já raději píšu, než hraju země, město…“

Michal Viewegh

„Moje filozofie byla vždy, když se bavíme o literatuře, že knížky jsou pro lidi a ten prazákladní předpoklad, že to toho člověka baví, že musí být ochoten si to přečíst, ještě neznamená, že se mu musím podbízet,“ říká.

Zpátky ve hře

„Když jsme s nakladatelem nazvali tu povídkovou sbírku Zpátky ve hře, tak si přiznejme – byl to trošku marketingový tah ze strany nakladatelství. Ale v té době jsem ještě zpátky ve hře nebyl, teď už jsem,“ přiznává s tím, že by se rád vrátil ke svému zavedenému modelu co rok, to knížka.

Naučil se, že by měl hendikepy přiznávat. Pokud je tedy řeč o následcích nemoci, když například nezvládá trefit zpátky ke stolu v restauraci. Jak je na tom s přiznáváním dalších věcí? „Já taky nemám potřebu s tím běžet na ulici a vykřikovat, co prožívám kolem rozvodu nebo jak jsem žil předtím. Ale když tu otázku dostanu, ať už od novináře, nebo ta otázka vznikne při psaní – když píšu autobiografickou postavu, neřku-li deník, pak už lhát nemůžu. To by mi bylo protivný, kdybych lhal,“ říká Viewegh.

S čím dalším se svěřil BarbořeTachecí spisovatel Michal Viewegh? To se dozvíte při poslechu záznamu celého rozhovoru pořadu Osobnost Plus.