SERIÁL

Michal Macháček: Gustáv Husák

Gustáv Husák

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Knihu Gustáv Husák psal její autor Michal Macháček téměř deset let. Zpracoval v ní informace z českých, slovenských, amerických i ruských archivů; v posledním uvedeném se mu dokonce podařilo získat osobní spis, který si Sověti na Husáka vedli.

Součástí je i rodinná pozůstalost a historik též vedl rozhovory s řadou pamětníků. Nechybí bohatá obrazová příloha. Publikace vychází z doktorské disertační práce, která vznikala na Filozofické fakultě Univerzitě Karlovy a za kterou byl Michal Macháček oceněn Cenou Česko-slovenské/Slovensko-české komise historiků. Vzhledem k velkému rozsahu díla nabídne Radiokniha na stanici Český rozhlas Plus jen malou část textu. Pozvánku k poslechu Radioknihy napsal sám autor.

Dozrála generace „Husákových dětí“

Téměř patnáct let zádumčivě pozoroval studenty v třídních učebnách a jejich rodiče i prarodiče na úřadech. Když nyní dozrála přímo po něm pojmenovaná generace, vrací se, ovšem v pozměněné, méně černobílé podobě. Čím dál častěji se na nás usmívá z televizních obrazovek, dokonce i z divadelních prken, která, jak se alespoň říkává, znamenají svět.

Vzestupy a pády Gustáva Husáka. Byl jako normalizátor menším zlem?

Ceny předával Gustáv Husák

Téměř šedesát let trvala politická dráha Gustáva Husáka, která obsahovala jak vzestupy, tak i pády. Nejvýrazněji se pravděpodobně do naší historie zapsal svou pozicí prvního muže ve státě v období neblahé normalizace. Někdy se říkalo, že byl menším zlem. Není to ale jeden z mýtů?

O Gustávu Husákovi se začíná více hovořit. Uvědomíme-li si, že s různou intenzitou a v rozličných ohledech vstupoval šest desetiletí do česko-slovenského veřejného prostoru, nelze se divit, že se v něm pohybuje dodnes.

U české veřejnosti je Husák nejčastěji spojován s kunderovskou úlohou prezidenta zapomnění, přičemž vzbuzuje rozporuplné, ale spíše negativní reakce. Slováci svého rodáka pojímají komplexněji a více si také připomínají předcházející s ním svázaná období a kauzy, bez jejichž znalosti lze porozumět jeho životu a našim dějinám velmi omezeně.

Politik, jenž se stal pro Čechy symbolem pro jednu periodu dějin, prožil na události bohatý a zároveň dramatický životní příběh, který je však opředen množstvím nevyjasněných otázek a bílých míst. Navíc v průběhu času vzniklo, jak to tak bývá v případě významných lidí, množství mýtů a polopravd, které byly umocněny měnícím se výkladem dějin – historik je doslova vybízen k reakci.

Měnící se obraz

Když jsem si osobnost Gustáva Husáka zvolil na Univerzitě Karlově jako vysokoškolské absolventské téma, byl zpočátku, když jsem se ještě rozkoukával, přítomen strohý zestárlý muž s robotickou chůzí skrývající se za tlustými dioptrickými brýlemi a floskulovitými projevy pronášenými lámanou češtinou. Trávil jsem čas s představou, kterou evokuje jeho černobílý prezidentský portrét.

Prezident Gustáv Husák

Obraz se však postupně měnil a nabýval barev. Starý státník přicházel o své šediny a bohatě se rozhovořil mimo rámec oficiálních projevů. Stanul přede mnou v jedné osobě normalizátor i reformátor, charismatický tribun lidu a plamenný obhájce slovenských národních zájmů, kterého se obával jak Antonín Novotný, tak Alexander Dubček a Vasil Biľak, zpočátku i Sověti.

Politického suveréna vystřídal trefný publicista a vědecký pracovník Slovenské akademie věd. Před pohublým z politiky odstrčeným akademikem se dostával na scénu železný Gustáv, jenž byl spolknut svou vysněnou revolucí, statečný vězeň označovaný za zrádce a nacionalistu. Předtím paradoxně první muž Slovenska, který obratně pomáhal nastolovat po druhé světové válce nový režim založený na monopolu moci KSČ a perzekuci, ovšem rovněž významný aktér Slovenského národního povstání a odboje.

Intelektuál a aktivista

Další nánosy času a zapomnění ukrývaly studenta bratislavské právnické fakulty, levicového intelektuála a zdatného aktivistu doby meziválečné, který fascinoval rozhodnou agitací proti fašismu a vzýváním k zápasu za sociální spravedlnost.

„Krásný Tony“ Antonín Novotný byl opravdu lidovým prezidentem, za Husáka ale lidem chyběl

Prezident Antonín Novotný mezi pionýry, MDD 1958

„Prokristapána, soudruzi, dyť už nám vylezla jedna kráva na pomalu dvacet tisíc korun!“ rozhořčoval se v prosinci 1957 prezident Antonín Novotný v Plzni nad příliš drahou výstavbou kravínů. Dvouhodinový záznam si nezadá s populárním projevem Miloše Jakeše v Červeném Hrádku.

Houževnatý, cílevědomý a ambiciózní mladík z nuzných venkovských poměrů, jenž se pral se životem a nahlas snil sen, že jednou jemu i dalším generacím bude lépe, řečeno s básníkem: „Ten rozprávkový chlapček nerozumne smelý, ten chlapček, ktorý skríkol hlasito, až beda, že kráľ je nahý, že nahý je celý,“ aby se po uplynutí půl století sám stal spoře oděným vladařem…

K tématu jsem se průběžně snažil přistupovat z široké perspektivy a jako k otevřené diskuzi, a pokud jsem se řídil nějakým krédem, pak snad střízlivostí až kritičností k právě vládnoucím ideálům a snahou nenechat se zahnat k přejímání výkladu dějin psaných jak vítězi, tak poraženými.

Jak moc se mi to podařilo, nechávám na uvážení vás laskavých čtenářů a nyní díky Českému rozhlasu Plus i posluchačů, kterým vřele děkuji za zájem a přeji působivý, snad i místy rozpomínající zážitek.

Spustit audio