Michal Komárek: Promění „koronavirové prázdniny“ české školy? A jak? Má smysl mluvit o krizi jako o příležitosti?

25. květen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Žáci prvního stupně zš se vrací do školy

Pozornost médií, učitelů, rodičů i politiků a odborníků se v posledních dnech soustředí především na diskusi, jestli a jak školy znovu otevřít.

Diskusi, která je napjatá, nepřehledná a místy až komická. Diskusi, která dnes vstoupila do nové fáze – školy se částečně otevřely.

Čtěte také

A jak tedy budou vypadat? Po prázdninách, nebo spíš za několik let? A nejde o to, zda přijde druhá vlna epidemie a děti budou nosit roušky a udržovat rozestupy, nebo se školy dokonce znovu zavřou.

Jde o to, jak školy a žáci v posledních dvou měsících pracovali a v čem někteří učitelé a experti vidí obrysy budoucí podoby vzdělávání.

Učitelé i děti se v nebývalé míře učí pracovat online, digitalizace škol pokročila tak rychle, jak si nikdo před nedávnem netroufl očekávat, rodiče se víc seznámili s tím, co a jak se jejich děti učí, a vidí, že se mnohdy učí zbytečnosti. Maturity a přijímačky se pod tlakem pandemie mění a v očích kritiků se potvrzuje jejich zbytečnost. Učitelé více přemýšlejí o jiném způsobu hodnocení, než jakým jsou klasické známky.

Jaké učení má smysl?

Potřebujeme maturity a přijímačky? Potřebujeme známky? Potřebujeme vůbec tradiční pojetí školy, kde každý den sedí ve třídě stejně staří žáci a sledují výklad učitele? Je nutná povinná školní docházka? Nemá mít škola budoucnosti svobodnější, rozmanitější, méně uniformní podobu?

Čtěte také

Autor tohoto komentáře se tady opakovaně kriticky vyjadřoval například k maturitám nebo známkování. Nicméně na tezi, že „krize je příležitostí“, je až přecitlivělý. Triumfální ohlašování nové podoby školy v prostředí znejistělých lidí zakrytých rouškami, začínající hluboké ekonomické krize a umírání je přinejmenším nevhodné, ne-li přímo nevkusné až nechutné.

Na promyšlení toho, jak bude vypadat maturita nebo přijímačky a co z osnov vypustit, nebo nakolik pokračovat v trendu online vyučování bude dost času za normálnějších okolností.

Navíc ty věci nejsou nijak samozřejmé. Řada učitelů si nemyslí, že online učení je nějaký žádoucí pokrok. Naopak. Současné děti jsou už tak více než dost připoutané k obrazovkám počítačů a mobilů a potřebují spíš živý kontakt s učiteli a spolužáky.

Čtěte také

Připomněl to nedávno i autor bestselleru Digitální demence Manfred Spitzer: „Věřím, že touto vynucenou on-line výukou se ukáže, jak důležitá je klasická výuka ve škole s učitelem, tabulí a žáky v lavicích. Naprosto všední školní den. Všichni si oddechnou, až se školy zase otevřou,“ řekl v rozhovoru pro týdeník Echo.

Tak jednoduché to také není. Všichni si neoddechnou. Nebo alespoň ne hned. Budou mít hodně starostí i strach. Ale přece jen se pomalu přiblíží normální školní život. Normální škola.

A jaká bude za pár let? Bude mít za sebou zkušenost této krize. A jinak bude stejná. Budou v ní žáci a učitelé. Na dálku, nebo na blízko. A budou zkoušet, jaké učení má smysl.

Autor je šéfredaktor internetového časopisu Česká škola

autor: Michal Komárek
Spustit audio