Michal Komárek: Podoby digitální demence na českých školách

Zjednodušeně řečeno přestáváme trénovat paměť, protože vše můžeme vyhledat na Googlu, nemusíme si pamatovat pomalu už ani cestu domů z práce, neboť máme k dispozici GPS, děláme několik věcí najednou, nesoustředíme se, nepěstujeme trpělivost… A náš mozek odpovídajícím způsobem chátrá, jako každý jiný zanedbávaný orgán.

Michal Komárek: Problémy české školy – selektivnost a orientace na výkon

• Upravit
• Smazat

Pro úvahy o problémech českého školství je v mnoha ohledech inspirativní islandský a norský přístup ke sportu.

V tomto ohledu má paradoxní výhodu řada českých škol. Moderní vybavení jim často chybí a hodně učitelů ani nemá chuť vrhat se po hlavě do nových věcí. Pěstování digitální demence tedy většinou nehrozí. Česká školní inspekce nedávno k tématu vydala zprávu a její náměstek konstatoval: „Většina učitelů končí u toho, že místo psaní na tabuli promítají powerpointové prezentace. To je v pořádku, ale určitě to nestačí.“

Digitální demence v trochu jiném smyslu se však na našich školách vyskytuje. Alespoň podle reportáže Lidových novin, která upozorňuje, že čím dál víc žáků se setkává s tím, že je učitelé nutí, aby si založili účet na Facebooku. A pokud na to nemají věk, nebo se z nějakých důvodů registrovat nechtějí, tak to mají udělat pod falešnou identitou. Ředitel Linky bezpečí novinářům potvrdil, že mu volají zmatení rodiče a ptají se, zda učitelé mají na něco takového právo.

Je to zvláštní situace: Učitel nutí žáka k registraci na Facebooku a k podvodu. Žák na to upozorní rodiče. Rodiče nejdou za učitelem, ale volají na Linku bezpečí. Takoví rodiče se zřejmě bojí komunikovat se školou a mimo jiné neznají pravidla pohybu na sociálních sítích.

Stačí powerpointové prezentace a křída

Takže ta pravidla dětem ozřejmí učitel. A je to velmi svérázný úvod do tématu kybernetické bezpečnosti obecně a užívání Facebooku konkrétně.

Petr Hartman: Žák přestane být nedostatkovým zbožím, školství se bude financovat podle odučených hodin

• Upravit
• Smazat

Každá správně fungující vesnice by měla mít kostel, hospodu a školu. Jejich existence by měla přispívat k udržení společenského života v obci. V prvně jmenovaném případě to v některých částech Česka neplatí, protože na mše téměř nikdo nechodí.

Pravidlo Facebooku: Musíte používat své jméno a poskytnout o sobě pravdivé informace. Učitelův výklad: Máš-li s registrací nějaký problém, změň si identitu.

Pravidlo Facebooku: Je-li ti méně než 13 let, potřebuješ souhlas rodičů. Výklad: V rámci změněné identity si logicky můžeš změnit i věk. A rodiče nemusejí o ničem vědět.

Citovaná zpráva školní inspekce říká: „Vzhledem k výraznému využívání digitálních technologií a častému pohybu v online prostředí je u podstatné skupiny učitelů znalost nebezpečí v tomto prostoru velmi nízká. Pouze ve 12 procentech škol byla pravidla jasně i srozumitelně definována.“

To je první důvod, proč se i na českých školách vyskytuje digitální demence. Učitelé sami pravidla neznají, nebo podceňují jejich význam. Nejde tak o klasickou digitální demenci způsobenou nadužíváním technologií. Je to spíše digitální ignorance a její příčinou je prostá neznalost, případně povýšenost. U učitelů dost nepříjemná věc.

Michal Komárek: Státní maturitu možná vůbec nepotřebujeme

• Upravit
• Smazat

Státní maturita má v současné podobě mnoho problémů a je zřejmé, že by se měla změnit.

Druhou podobu české školní digitální demence dobře charakterizuje citace z reportáže: Podle učitele má práce s Facebookem mnoho výhod – od zadávání domácích úkolů přes možnost diskuse po řešení organizačních věcí. A má jen jednu podstatnou nevýhodu: Ztrátu soukromí.

Učitel pravděpodobně dobře zná pravidla i rizika pohybu na sociálních sítích. Ale minimálně na půdě základní  školy v jeho očích jasně převažují pozitiva. Tuto variantu můžeme nazvat omezeným digitálním pragmatismem. V jeho základech stojí krátkodobý pohled a neochota přemýšlet o propojenosti školy a „vnějšího světa“. Tedy o kontextu a smyslu učení.

Za daných okolností by možná bylo lepší, kdyby se učitelé ještě na nějakou dobu soustředili jen na to promítání powerpointových prezentací. Nebo se třeba vrátili i ke křídě. A zkusili si v mezidobí ujasnit, co vlastně od těch technologií chceme a jaké typy demence nám hrozí.