Michal Komárek: Problémy české školy – selektivnost a orientace na výkon

Islandský zázrak rozebíral v české televizi fotbalový trenér Antonín Barák. Jak to, že národní tým země, která má 360 tisíc obyvatel, dokáže postoupit na mistrovství světa ve fotbale a předvádět tam velice slušné výkony?

Čtěte takéZubař, režisér, dělník. V islandském týmu jsou tři lidé, pro které není fotbal jediná obživa

Barák vysvětlil, že Islanďané si před několika lety v referendu odhlasovali, že jejich děti budou mít od dvou let hodinu gymnastiky denně, jako průpravu na budoucí sportování. S takovým pojetím tělocviku se pak pokračuje i na základní škole. A loňský průzkum mezi fotbalisty a házenkáři, kteří jsou ve světové špičce, ukázal, že většina z nich se pro svůj sport rozhodla zhruba ve 13 letech.

Neboli: Žádná předčasná specializace. Islanďané sázejí spíše na důkladnou všeobecnou přípravu – fyzickou i psychickou.

Norský model úspěchu

Podobný je norský model, který během letošních zimních olympijských her popisovali norští odborníci. Děti do třinácti let sice soutěží, ale nezaznamenává se, kdo vyhrál. Jde o to, aby se děti cítily dobře, aby se bavily, rozvíjely po společenské stránce, nikoli o to, aby se orientovaly na výkon, aby dychtily po vítězství.

A zřejmě to funguje. Norsko, které má něco přes pět milionů obyvatel, bylo na posledních olympijských hrách nejúspěšnější zemí, získalo 39 medailí. A ještě jedna zvláštnost: Úspěšní olympionici nedostávají žádné prémie, protože norští sportovní funkcionáři mají za to, že „prémie dělají z lidí něco, co by být neměli“.

Český opak

Michal Komárek: Státní maturitu možná vůbec nepotřebujeme

• Upravit
• Smazat

Státní maturita má v současné podobě mnoho problémů a je zřejmé, že by se měla změnit.

V mnohém je to pravý opak toho, co se děje v českých školách. Z mezinárodních srovnání v rámci zemí OECD vyplývá, že čeští žáci chodí do školy vůbec nejméně rádi. Necítí se ve škole dobře. A na další dvě témata znovu upozorňují aktuální diskuse.

Jedna se každoročně rozhoří v souvislosti s vysvědčením. Kritici tradičního známkování tvrdí, že tento systém dokáže dítěti vzít vnitřní motivaci a radost z učení už během několika týdnů. A zbude vnější motivace, učení se pro „prémii“, orientace na výkon. Přestává být samozřejmé, oč v učení jde. Něčemu porozumět, nebo získat odměnu v podobě dobré známky?

Druhá diskuse se točí kolem selektivnosti českého školství. Tu by chtěla podle svého programového prohlášení omezit nová vláda. Hlavním tématem jsou tady tradičně víceletá gymnázia. Už v deseti letech se děti ocitají na křižovatce, která může významně ovlivnit jejich budoucnost. 

Prohloubení sociální nerovnosti

Kdo může za chyby v maturitních testech? Asi selhal lidský faktor, přiznává nová ředitelka Cermatu

• Upravit
• Smazat

Letošní ročník státních maturit skončil špatně nejen pro velkou část studentů, ale také pro ředitele Centra pro zjišťování výsledků ve vzdělávání (Cermat) Jiřího Zíku.

A je to několikanásobně začarovaný kruh: Děti utíkají na gymnázia před nízkou kvalitou druhého stupně základních škol, čímž se jeho kvalita dále snižuje. Stát se přitom nemá ani k tomu, aby omezil víceletá gymnázia, ani k tomu, aby masivně investoval do základních škol.

A za druhé: Na víceletá gymnázia odcházejí především děti bohatších, vzdělanějších, ambiciózních rodičů. Na základní škole zůstávají ti, kteří mají podporu rodiny menší. A méně kvalitní škola nedokáže hendikep vyrovnat. Vzdělávací systém tak prohlubuje sociální nerovnost. 

Předčasná specializace, všeobecná otrávenost, tlak na výkon, selekce… Podle norských a islandských sportovců je to nejkratší cesta k vyhoření a neúspěchu.