Michal Komárek: Jak současné školství změnit?

A někteří učitelé a teoretici jsou i výrazně radikálnější: Současná škola je podle nich postavena na modelu, který patří minulosti. Není schopna děti naučit to, co potřebují pro život a práci ve stále rychleji se měnícím světě.

Michal Komárek: Školství jako priorita? 20 let jsou to jen plané řeči

Neúprosným dokladem toho, že čeští politici neberou školství jako prioritu, jsou studie Education at a Glance, neboli Letmý pohled na vzdělávání.

Diskuse o úpravě osnov vytváří absurdní celek s jinou aktuální debatou, která se týká středních škol: Kritici současného stavu tvrdí, že je třeba zpřísnit kritéria u přijímací zkoušky na maturitní obory. Podle nich řada pozdějších maturantů na studium prostě nemá a na gymnáziích je příliš mnoho studentů. Chtějí posílit odborné školy a učňovské obory.

Neboli: Zároveň se bavíme o tom, že je třeba radikálně upravit obsah učiva, že si nejsme jisti tím, co má škola učit. A o tom, jak roztřídit děti do různých typů škol podle toho, co umějí v 5. a 9. třídě.

Nedává to smysl. Jakoby přijímací zkoušky a maturita byly tím pověstným pevným bodem, díky němuž se podaří otočit celou „zeměkoulí“, v tomto případě školským systémem.

Škola budoucnosti

Tak jednoduše ale otázku po smyslu moderní školy nevyřešíme. Jak má tedy vypadat?

Michal Komárek: Škodí českým školám selektivnost?

Za zdmi mnoha na první pohled zcela běžných českých škol funguje pro veřejnost téměř neznámý systém výběrového školství.

V diskusích často zaznívá, že škola už nemá děti zatěžovat množstvím často zbytečných informací, ale učit je, jak spolupracovat nebo řešit konflikty. A především, jak se přizpůsobit změnám, umět se celý život učit nové věci.

Zní to dobře a nepochybně je to v mnohém směr, kterým se vzdělávání vyvíjí. Má to ale jeden vážný problém.

Právě hrozba stále se zrychlující změnou může totiž pozornost od smyslu vzdělávání odvádět. Futurolog Alvin Toffler napsal svůj první bestseller Šok z budoucnosti už téměř před 50 lety. Minimálně od té doby je heslo „stále se zrychlující změny“ v podstatě všudypřítomné.

Michal Komárek: Proč nebere rezort školství své plány vážně?

Trvalá nejistota. To je jedna z mála věcí, kterou ministři školství do českých škol přinášejí spolehlivě a bez ohledu na stranickou příslušnost.

A stále více se mluví i o tom, že škola na to má člověka připravit. Škola jakoby tedy byla přípravkou co nejpružnějších a nejobratnějších tvorů, kteří dokážou co nejlépe surfovat na neustále se měnících a mohutnících vlnách.

Tak by ale škola vypadat neměla. Neměla by rezignovat na to, že žáky vede k přemýšlení o smyslu těch změn. K uvažování o tom, nakolik mají povahu přírodního živlu, a nakolik se dají ovlivnit. Jestliže škola svým žákům představuje vnější svět jako samozřejmost, které je třeba se přizpůsobit, popírá do značné míry svůj smysl.

Michal Komárek|foto:Šárka Ševčíková,Český rozhlas

Může opakovaně vyhlašovat za cíl, že žáky naučí to nejcennější – učit se a pracovat s informacemi. Není to k ničemu, pokud jim zatají, že svět a sebe je možné také měnit. A k tomu mimo jiné potřebuje i trochu konzervativnější výuky dějepisu nebo přírodních věd.

Školu budoucnosti by sílící vlnobití nemělo dohnat k jednostrannosti: Měla by být společnou přípravkou, nebo spíš diskusním klubem pro surfaře, techniky i filosofy a reformátory.