Michal Komárek: Proč nebere rezort školství své plány vážně?
Trvalá nejistota. To je jedna z mála věcí, kterou ministři školství do českých škol přinášejí spolehlivě a bez ohledu na stranickou příslušnost.
A nejde jen o to, že ministři se rychle střídají a každý nový rázně smete ještě nehotové projekty svého předchůdce. A připraví své vlastní, které nedokončí. Věc je pestřejší, dramatičtější – ministři ještě v průběhu svého funkčního období vydávají matoucí prohlášení, která sami neberou vážně. Nebo své projekty předkládají v naprosto nehotových, dobrodružných, utopických podobách.
Standardizované testy ve školství vedou ke katastrofě, tvrdí neuropsycholog Stephen Hughes
Co by měla škola dětem vlastně dát? Odborníci na průmyslovou revoluci varují, že řadu lidských profesí v budoucnu převezmou stroje. Přesto se školy upínají na ty nejbližší cíle: připravit děti k maturitě nebo k přijímacích zkouškám. O tom, jak je tento přístup nebezpečný, hovořil v Magazínu Leonardo americký neuropsycholog Stephen Hughes, současný předseda výzkumné komise Asociace Montessori.
Příklad z poslední doby: Ministerstvo školství už za ministra v demisi Roberta Plagy ohlásilo ambiciózní plán. Počet učitelů se má během tří let navýšit o 10 procent, tedy o více než devět tisíc. Toto navýšení má provázet reformu financování škol.
Učitelé i teoretici ten plán označili za, mírně řečeno, absurdní. Za přání z říše snů. Zcela nerealistický. A věřím, že v soukromých rozhovorech používali slova přímočařejší. Situace je totiž taková, že učitelů je nedostatek, v některých oborech dokonce nedostatek kritický. Učitelské sbory navíc stárnou a absolventi pedagogických fakult nenahradí ani ty, kteří odcházejí do důchodu.
Kde tedy chce ministerstvo najít těch devět tisíc nových učitelů? Z čeho vychází? Může veřejnost seznámit se svou analýzou? Ptal se autor tohoto komentáře. A dostal vlastně nepřekvapivou, skvostně tautologickou odpověď:
Ministři jako dobrodruzi
Ministerstvo pochopitelně ví, že sehnat učitele je problém. Počítá tedy s tím, že k nějakému nárůstu počtu učitelů dojde jen tam, kde „se škole podaří sehnat učitele.“ A upřímně: Ono se to spíš nepodaří.
Školství se řítí k přemíře testování. Maturanti by sloh psát neměli, říká senátor Růžička
Pro téměř 70 tisíc středoškoláků ve středu začínají slohovou prací státní maturity. „Myslím, že lepší varianta by byla ten stylistický útvar nepsat. Maturita z českého jazyka má tři části: test, písemnou práci a ústní složku. Pro garantování určité úrovně výstupu by stačil didaktický test,“ tvrdí senátor za TOP 09 a STAN a bývalý ředitel pražského Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička.
Je to typické: Máme velký problém – kritický nedostatek učitelů. Ministerstvo nemá žádný realistický plán, jak problém řešit. Tak prohlásí, že počet učitelů se zvýší o 10 procent. Vzbudí nevoli a posměch mezi učiteli i teoretiky a laiky. Aby kritiku rozptýlilo, sdělí, že svůj vlastní plán nebere vážně. Kruh se uzavírá.
A je to typické ještě v další, podstatnější věci: Ten žádoucí, plánovaný nárůst počtu učitelů je modelovým příkladem toho, co dobrého by mohla přinést reforma financování škol. Školy by nově mohly dostat peníze například na to, aby se více dělily hodiny a učilo se tak alespoň částečně v méně zaplněných třídách. Jenže učitelé nejsou, takže se hodiny dělit nebudou. A smysl reformy zčásti mizí.
Ano. Kdyby byly peníze, mohla také inkluze fungovat lépe. Jenže ministerstvo školství se na začátku neodvážilo přijít s realistickým rozpočtem. Zkoušelo salámovou metodu, ale ta se obrátila proti němu, respektive proti školám a učitelům – na inkluzi se šetří ještě víc.
Kvůli inkluzi se učitelům platy nesníží, věří bývalý ministr školství Štech
Finanční revize inkluze. To je jeden z prvních úkolů, které si zadal nový ministr školství Robert Plaga (ANO). „Revize je nutná. S revizí jsme začali už na přelomu srpna a září, kdy jsme dostali první data z uplynulého školního roku,“ uvedl v pořadu Pro a proti bývalý ministr školství Stanislav Štech.
Salámovou metodu si totiž může dovolit nejvýše tak nějaký silový rezort. V provedení ministerstva školství to znamená několik novel dva roky starého zákona. A jejich smyslem je rozpočet na inkluzi osekat.
Ministři školství bohužel v polistopadové historii vypadají převážně jako dobrodruzi, do sebe zahledění příznivci utopií, lidé, kteří na svém místě nemají co dělat, baviči, úředníci bez politické moci. Ne, jistě to neplatí o všech. Ale dovolím si tvrdit, že to je hlavní trend.
Nemyslím, že je po ruce nějaké aktuální řešení. Naopak. Zatím se zdá, že i nadále bude platit, že rezort školství je spíše na okraji politické moci. Bez ohledu na to, nakolik silně vláda mluví o školství a vzdělávání jako o prioritě.
Ministr školství bez silné politické pozice nic podstatného nezmění. I kdyby se stavěl na hlavu a doplnil tak standardní ministerské bavičství o nový cirkusový prvek.
Autor je šéfredaktorem portálu Česká škola
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
