Mezi antikou a středověkem: Evropa Karla Velikého

Ahistorická podobizna Karla Velikého v bronzu. Kopie korunovačních klenot Karla Velikého

Kdoví, jak by dnes vypadala Evropa a náš život, kdyby se 2. dubna roku 747, respektive 748 podle dnešního kalendáře, nenarodil kdesi v západní Evropě Karel. Syn Pipina a Bertrady z nově vznikající dynastie Karlovců, král a později císař, plamenný šiřitel křesťanství, zachránce antického vědění a západořímské kultury a vládce obrovské říše, která zahrnovala většinu území, které dnes nazýváme západní Evropou.

V době svého rozkvětu sahala od Barcelony k dánským hranicím, od atlantického pobřeží až do střední Itálie pod Řím a na východě ještě daleko za Vídeň podél Dunaje až k maďarsko-srbské hranici.

Ne nadarmo se obsáhlá monografie z pera německého historika Dietera Hägermanna z roku 2000 jmenuje Karel Veliký: Vládce Západu. 28. ledna uplyne 1200 let od jeho smrti a Evropa má před sebou rok Karla Velikého. Monografií, ale i dalších historických i beletristických děl letos značně přibude, stejně jako výstav, přednášek a koncertů.

Karlovi Velikému a jeho době se věnuje Historie Plus, který vysíláme 25. ledna 2014 ve 21:10 hodin.

Nacházíme se v době, kdy antická kultura zpívá poslední tóny své labutí písně. Přes Evropu se z východu převalily barbarské kmeny a na teritoriích, kde se usídlily, začaly vzývat svá božstva. Západořímská říše je mrtvá, Východořímská se snaží být pokračovatelkou antické, lépe řečeno křesťanské kultury. Vládu východořímského císaře (respektive císařovny Ireny) však oslabují vnitřní spory.

Papež teprve hledá nový modus vivendi se světskými panovníky, které potřebuje jako spojence pro ochranu své slabé pozice. Rozkol západní a východní církve nás teprve čeká. V dnešní Francii pozvolna uvadá vláda Merovejců a roste vliv jejich majordomů, pozdějších Karlovců. Španělsko a jih Evropy ovládají Arabové, sever Evropy Normané. Oba národy se snaží expandovat hlouběji do Evropy.

Co se dnešního českého území týká, je již osídleno Slovany. Teprve rok před Karlovou smrtí se však v řecké Soluni narodí jistý Metoděj, který o padesát let později přinese do Střední Evropy křesťanské poselství z Východu. Za Karlovy vlády však toto území nestálo zrovna ve středu králova a později císařova zájmu.

Freska zpodobňující Karla Velikého - Korunovační sál

Jak v pořadu Historie Plus vysvětluje historik doc. Václav Drška z Ústavu světových dějin na FF UK, Karel zřejmě přes dnešní území opakovaně táhl a dost možná tu bojoval. Pramenů je ale málo; na „české“ straně úplné minimum. Na franské straně jsou k dispozici pouze oficiální královské anály.

Je každopádně potvrzeno, že středoevropské oblasti byl uložen roční tribut. Zde jsou tedy kořeny historické paměti, že Slované musí Frankům platit – spor o placení tributu východofranskému králi, jak známo, byl jednou z příčin úkladné vraždy sv. Václava (zřejmě) v roce 935.

Protože české území bylo spíše na periferii Karlova zájmu, vypravíme se v Historii Plus přímo do centra jeho moci: do Cách. Cáchy (Aachen), dnes ani ne 300tisícové město v tradičně katolickém Severním Porýní-Vestfálsku se postupně stalo Karlovou oblíbenou rezidencí. Nechal tu vystavit nejen honosnou falc (palác), ale i kostel – dnešní impozantní cášskou katedrálu. V ní jsou uloženy jednak cenné ostatky, které Karlovi poslal bagdádský chalífa (je mezi nimi i údajný šat, který měla Panna Maria při porodu Ježíše Krista), ale i ostatky samotného Karla.

Karel (již Veliký; přídomek dostal až cca o dvě století později) byl v roce 1165 svatořečen. Protože tak z iniciativy Friedricha I. Barbarosy učinil vzdoropapež Paschalis III. a z pohledu pozdější doby jsou Karlovy metody šíření křesťanství přijímány poněkud s rozpaky, je dnes Karel Veliký pouze světec s tzv. lokálním kultem, tedy zejména v Severním Porýní-Vestfálsku. Zajímavostí je, že v Česku je mu zasvěcen také jeden (jediný) kostel, a to na pražském Karlově. Založit ho v roce 1350 nechal Karel IV., který byl jako římský král korunován i v Cáchách. I do kostela na Karlově vás v pořadu Historie Plus zavedeme.

Tématu Karlova „kázání železným jazykem“, neboli neústupnému šíření křesťanství pomocí meče mezi pohanskými národy v říši, se navíc věnuje pořad Za hranou, který vysíláme v neděli 26. ledna ve 21.40.

Karlovský rok, který letos Evropu čeká, začíná slavnostmi v den Karlova úmrtí (28. ledna). Následujících 11 měsíců se především v Cáchách můžete seznámit s jeho životem a dobou skrz nejrůznější kulturní akce a přednášky. Za zmínku určitě stojí trojvýstava Místa moci, Karlovo umění a Ztracené poklady, která se otvírá v prostorách dnešní radnice a přilehlého, nově zrekonstruovaného, Centra Charlemagne 20. června 2014. V pořadu Historie Plus uslyšíte rozhovory s kurátory těchto výstav. Podrobnější program k celému Karlovskému roku najdete na www.karldergrosse2014.de.

Průčelí cášské radnice. Ta stojí na místech někdejší královské falce. Kde však Karel Veliký v Cáchách bydlel, se dodnes neví

Od roku 1950 je v Cáchách také udělována Karlova cena. Uděluje se osobnostem, které nějakým způsobem přispěly k sjednocování Evropy. V roce 1991 ji dostal i tehdejší prezident Václav Havel. Letos ji obdrží stálý předseda Evropské Rady Herman van Rompuy.

Už od středověku se Karel Veliký stával předmětem státně-národních sporů. Zejména Francie a Německo z něj vytvářely politický nástroj, který měl oběma zemím dodat na významu. Spor vrcholil ve 30. letech 20. století, kdy se odkazu Karlova Velikého zmocnili nacisté.

Celou tu dobu je ale jasné, že Karel nebyl ani Němec, ani Francouz. Byl Frank. Jak vysvětluje historik prof. Frank Pohle, po válce se politici a tvůrci evropského integračního procesu snažili hledat v historii osobnosti, které nějak souvisely se sjednocenou Evropou a které by mohly sloužit jako příklad. A našli právě Karla Velikého.

„Trochu naivně se přitom vychází z toho, že prameny Karla označují jako pater Europae, otce Evropy,“ usmívá se Frank Pohle. „Že Evropa byla tenkrát úplně jiná, bylo asi jedno. Každopádně tehdejší Evropa byla v jádru to geografické území, které zahrnovalo pozdější Evropské společenství: Německo, Francie, Itálie a země BENELUXu. Současně je tam také latentně skryto to, že koncept Evropy musí stát na základu křesťanského Západu.

Do jaké míry je to pravda ještě dnes, je právě to zajímavé. Co takovému konceptu řekne dnes někdo třeba z Ukrajiny? Když se vrátím ještě ke Karlovi, tak to byl panovník v zásadě přátelský k cizincům a svoji říši udržel přesně v duchu rozmanitost v jednotě. Tak třeba to nás na něm dnes může inspirovat.“

Znak Karla Velikého

Ve fotogalerii si prohlédněte fotografie z Cách a pražského Karlova.