„Tělo tuž, vlasti služ!“ Masová tělovýchova byla od začátku politická, platí to i pro české Sokoly

Zatímco turnerské hnutí se vyznačovalo rázem dobyvačným, patrný byl záměr sjednotit roztříštěné Německo s cílem lépe se prosadit na evropské politické scéně, české hnutí Sokolů, inspirované, jak jinak, německými turnery a založené českými buditeli Jindřichem Fügnerem a Miroslavem Tyršem (oba z poctivého německého rodu), dostalo do vínku od svých zakladatelů ráz obranný. Ráz hájit českou domovinu.

Nebylo přesto o nic bojovnější a o nic nebezpečnější. Pokud se nějaký dobrodruh rozhodl pustit se s ním do křížku, se zlou se potázal.

Čtěte také

Sokolové vadili nacistům i komunistům

V povaze politiky, ať už jakéhokoli zaměření, je, že si hledí jevů hromadných. Masa je prostředí, kde se cítí nejlépe. Na mase nesoucí na hřbetu hromadný jev (masovou tělovýchovu) staví udržitelnost nejen svého politického směřování, ale své existence vůbec.

Kdo chce méně, nechce nic

Dovedně nakládajíc s tím či oním hromadným jevem, získává politika nejen potřebnou pozornost veřejnosti, ale i potřebný vliv. Když Sokol v roce 1882 slavil pouhých 20 let existence, zbystřilo nejen české obyvatelstvo, ale i veškeré stranické deníky. Nezmínit se o slavnosti sokolské na pražském Střeleckém ostrově, jako by takový deník ani politicky neexistoval.

Ideový vůdce Sokola Miroslav Tyrš byl už zkraje přesvědčen, že není rovnost mezi národy. Velký národ má vždy větší šanci zbytek světa převálcovat. Proto, má-li malý národ ve světové konkurenci obstát, musí se o to víc, o co mu chybí do rozlehlosti, tužit a svět přesvědčit nadprůměrnou zdatností. A to nejen tělesnou, ale i odbornou.

Čtěte také

Za národ, drahou vlast!

Naznačuje to i ono tolikrát omílané: „Tělo tuž, vlasti služ!“ Tyrš razil ale i další myšlenkové credo: „Kdo chce méně, je, jako by nechtěl nic!“ Nesnášel totiž falešnou skromnost.

Nebyla v Čechách rodina, která by na konci 19. století nesokolovala. Sokolovali dokonce i mnozí naši Němci. Nebyla v Čechách vesnička, která by se nemohla pochlubit nově vystavěnou sokolovnou.

Samo slovo „sokolovna“ se stalo v češtině nenahraditelným pojmem. Ti, kterým Sokol přišel poněkud měšťácký a neproletářský, sokolovali v Dělnické tělovýchovné jednotě (DTJ). V sociálně demokratickém sokolském odštěpku. Dokonce i čeští ultramontáni sokolovali. Pod logem Orla. Jejich „orlovali jsme“ se ale neujalo.

Čtěte také

Pereat Sokol aneb Tyrš a Fügner, dva propagátoři zdravého životního stylu

Všemu učinili rázný konec komunisté. Vyhnali sokoly, dělnické cvičence i orly a nahradili je sjednocenými spartakiádníky. Politika tu zdánlivě slavila orgie. Rozmáchlost komunistického spartakiádního hnutí, zacílené na spoustu bohulibých cílů, od světového míru až po solidaritu mezi národy, bylo ale obtížně uchopitelné.

Zůstal nakonec jen ubohý společný jmenovatel. Neúprosně vynucovaná občanská poslušnost. Stali jsme se zaměnitelnými kusy.

Navíc se to maličko nerýmovalo se skutečností, že většina nácviků na spartakiádu se odehrávala v sokolovnách. Vymést z nich duch Tyršův se komunistickému koštěti totiž dařilo velmi obtížně. Nakonec vymetlo jen samo sebe.