Memorandum o slušnosti
Regionální vedení ODS snad ve všech krajích po si včerejšku oddechla – aspoň podle zatím zveřejněných ohlasů – a snad se tedy strana konečně soustředí na volby. A nebude se zatěžovat úvahami na tím, kdy Mirek Topolánek rezignuje také na předsednickou funkci, což je vlastně nepodstatné. Občanští demokraté mají od čtvrtečního večera nového centrálního volebního lídra a ten je v tuto chvíli také stranickou jedničkou, třebaže ne oficiální.
Pokud myslí ODS vážně slova o volebním vítězství, přičemž přesnější by bylo říci: o nikoliv drtivé prohře, pak ještě snad může přemýšlet o dalších rychlých zásazích a učinit změnu transparentnější. Není úplně vyloučeno že k ní aspoň v nějaké míře ještě dojde.
Zůstaňme však u dnešní reality. Petr Nečas přijal sice nevděčnou roli, ale případný neúspěch ve volbách mu budou vnitrostraničtí rivalové moci těžko zazlívat. Jemu samotnému zbývá pokusit se stranu maximálně zmobilizovat a ukázat ji nesváry nezdecimovanou. Zda to bude společně s jeho nekonfliktním a poměrně věcným stylem stačit ke korekci manka vůči sociálním demokratům stačit, těžko říci. Ale úplně bez šancí zřejmě není.
Připomíná-li se dnes tak často Nečasova slušnost, kterou asi uvítají voliči unavení neustálými Topolánkovými přešlapy, pak ale zároveň nečekejme, že se nový lídr stane poddajným vůči politickým soupeřům. Ti to na něj nicméně zkoušejí. Předseda ČSSD Jiří Paroubek dnes opakoval už včera vyslovenou tezi volebního lídra strany Tvrdíka, že se totiž Nečas musí distancovat jak od Topolánka, tak volebního manažera Langera a pražského primátora Pavla Béma (toho má dokonce odvolat z pražské kandidátky), jinak prý jen potvrdí, že je jejich loutkou. A také se má omluvit za tříleté Topolánkovo vládnutí. Paroubek však hned dodal, že od Nečase nic takového neočekává.
I když se to zčásti stát může. Pokud ale ODS bude ještě činit další kroky, stane se tak z vnitřní potřeby. A teoreticky by se mohly ovšem týkat jak Langera tak Béma. Jenže to by pak třeba vypadalo jako upřímně míněný obrat, činící dojem na voliče. Což ovšem sociální demokraté samozřejmě nemohou potřebovat. Takže jede vlastně o hru se slovy. A zřejmě také o to, aby bylo stále na koho útočit. Když už to nebude moci být Topolánek, poměrně snadný terč, pak je třeba zdůraznit jiné a propojit je s novým lídrem.
Na tom vcelku není nic zvláštního, volební boj je volební boj. Jiří Paroubek také zároveň lišácky naznačuje, že je Nečas jiná sorta než jeho předchůdce a vyzval k tomu, aby se kampaň nyní mohla vést - konečně - slušně. K čemuž lze poznamenat jen tolik: slušně může vést kampaň každá strana od počátku a nikoli až po té, co padle jeden prostořeký lídr. Nečasovi také nemohl nic jiného než navrhované memorandum o vedení slušné kampaně odmítnout. Nečekejme také, že hlavní soupeři v kampani viditelně uberou. Můžeme si jen představit, že se Paroubkovi bude možná špatně zvykat na Nečase, který se aspoň doposud projevoval během celé dlouhé politické kariéry úplně jinak, než eruptivní Topolánek. Chovat se k Nečasovi jako k Topolánkovi totiž dost dobře nepůjde, aniž by to vyznělo nepatřičně.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
