Mediální výchova na školách: Fake news jsou problém, ale i příležitost, myslí si odbornice

Fake news
Fake news

Jak rozeznat pravdivé zprávy od lživých, nebo jak napsat reportáž. I to se studenti učí v mediální výchově. Ve vyučovacích plánech je zakotvená deset let. Středoškolský student přitom často absolvuje během svého studia méně než 10 hodin této výchovy, ukázal průzkum Člověka v tísni. „Školáci mají zájem si informace vyhledávat, otázkou potom je, nakolik jsou toho schopni,” říká Markéta Zezulková z Fakulty sociálních věd UK.

Mediální výchova se často prolíná do více předmětů, například českého jazyka nebo základu společenských věd. Přesné osnovy neexistují. Hodinovou dotaci na mediální výchovu ministerstvo školství nestanovuje, průzkum ale ukázal, že na 6 % škol se nevyučuje vůbec. Podle ministryně školství Kateřiny Valachové to ale není aktuální problém.


Mediální zdatnost není jen na učitelích, ale i na rodičích a na společnosti jako takové, koneckonců i na politicích.Kateřina Valachová

„Na 54 % škol stráví studenti mediální výchovou 2 a půl hodiny ročně. Tohle skóre ještě výrazně ovlivňují gymnázia, kde se věnují mediální výchově podstatně více než na středních odborných školách a učilištích,” říká Karel Strachota z organizace Člověk v tísni.

„Kritické čtení a analýza mediálních sdělení je dovednost, kterou by mladé lidi měla naučit právě škola. My všichni bychom se měli snažit být více mediálně gramotní,” myslí si Strachota, podle kterého je úlohou školy přispět k tomu, aby mladí lidé dokázali rozlišovat mezi informacemi a dezinformacemi.

Ministryně školství Kateřina Valachová při návštěvě SPŠ Na Třebešíně

Jak vytvářet a sdílet informace

Úroveň mediální gramotnosti českých školáků je podle Markéty Zezulkové z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy těžké určit:

„Dalo by se říci, že se školáci nedají jen tak ovlivnit. Mají zájem si informace vyhledávat, otázkou potom je, nakolik jsou toho schopni. Druhá věc je kreativní mediální gramotnost, tedy aby studenti věděli, jak informace vytvářet a které sdílet. To je horší, oni sami se v tom nedokáží natolik zorientovat. Sociální média jim to umožňují, ale není zde dostatečná příprava na to se s tímto potýkat.”


Dalo by se říci, že se školáci nedají jen tak ovlivnit.Markéta Zezulková

Ředitel Gymnázia Svitavy Milan Báča je spoluautorem projektu Media Set Box, který podává základní přehled využitelných materiálů pro mediální výchovu. Jak vypadá mediální výchova na jeho gymnáziu? „Mediální výchovu pěstujeme jednak tím, že máme do výuky zařazena průřezová témata, druhou cestou, kterou jsme zvolili, je mediální kroužek. Vydáváme vlastní školní časopis a děti se učí základům praktické činnosti mediálních sdělení a vytváření článků,” odpovídá ředitel.

Gramotnost už není jen čtení a psaní

Podle Báči je systémově věc vyřešená, záleží na školách, jak se k výuce předmětu postaví. „Minimum by měly do vzdělávacích programů zařadit téměř všechny školy, takže musím souhlasit s paní ministryní, že to není to nejdůležitější. Mediální výchova souvisí s výchovou v rodině. Škola může přidat nějaké teoretické poučení a tak dále,” myslí si.


Co se týká studentů, tam bude trošku problém s rozlišování fake news a zpráv. Je potřeba rozlišovat studenty na gymnáziích a jiných školách, kde k tomu tolik příležitostí není.Milan Báča

„Na prvním stupni by se výuka měla zaměřovat na gramotnost dítěte. Gramotnost ale dnes už není jen čtení a psaní tištěných textů, ale textů všech žánrů a formátů. Na to se zapomíná. Nemluvíme jen o mediální gramotnosti, ale i o rozšířeném pochopení samotného termínu gramotnost. Na druhém stupni se už můžeme mnohem více zaměřit na mediální výchovu jako na samostatný obor. Tam už by měla být příprava učitelů specifičtější,” říká Zezulková.

„Co se týká studentů, tam bude trošku problém s rozlišování fake news a zpráv. Je potřeba rozlišovat studenty na gymnáziích a jiných školách, kde k tomu tolik příležitostí není. Je to oříšek a musí se s tím něco dělat,” myslí si Báča.

Zezulková vidí ve fake news velký problém, ale i příležitost. „Právě na příkladu fake news by se teoreticky dalo mnohem jednodušeji ukázat potřebu si informace vyhledávat a pracovat s nimi. Rozšíření fake news nám dává krásné příklady toho, jak se tyto informace a dezinformace rozšiřují a jak my sami k tomu přispíváme, když je například sdílíme na sociálních sítích.”