Matky samoživitelky na trhu práce tahají za kratší konec provazu, upozorňuje Kodyšová z Aperio

Čtěte také

Největšími odpůrci samoživitelek jsou ženy, samoživitelky musí být „tryskomyši“, říká zakladatelka Klubu svobodných matek

Nezisková organizace Aperio – Společnost pro zdravé rodičovství si nechala u Radky Dudové ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR zpracovat sondu trhu práce. Měla zjistit, jak velká je míra ohrožení u samoživitelek. „Ukazuje se, že sólo matky jsou ty, které na trhu práce tahají za kratší konec provazu,“ říká v Interview Plus ředitelka organizace Aperio Eliška Kodyšová.

„Jsou ve znevýhodněných pozicích a taky berou o něco nižší platy než matky s partnerem,“ dodává.

Pandemie koronaviru, která ze dne na den zastavila ekonomiku, jim prý rozhodně nepomohla, spíš naopak. „Pandemie se nejvíc dotkla lidí ve službách, v maloobchodě, pozic na dobu určitou nebo na dohody. Tím se sólo matky staly jednou ze skupin koronavirem nejvíc zasažených.“

Smlouvy na DPČ nebo DPP prý samoživitelky vyhledávají nejčastěji – protože potřebují sladit práci s péčí o děti. Rozhodně to podle Kodyšové není proto, že by je druh práce, který smlouvy na dohodu přináší, naplňoval nebo bavil.

Na hranici chudoby

„Je také třeba říci, že ženy samoživitelky, které mají vyšší vzdělání a děti starší 10 let, tak už se na trhu práce uplatnit dokážou podobně jako matky s partnerem. Horší příležitosti ovšem mají ty se středním a nižším vzděláním nebo s menšími dětmi,“ doplňuje.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Chudoba cti tratí

Kodyšová tak připomíná, že matky samoživitelky netvoří homogenní skupinu. „I když se dá říci, že minimálně polovina z nich se přímo nachází v chudobě, to je zhruba čtvrtina, nebo na té hraně balancuje. Dá se říci, že v roce 2018 na tom byla dobře asi desetina (samoživitelek), měly stabilní zaměstnání s relativně dobrým příjmem a nebyly tolik závislé na výživném.“

Takže „vyplatí“ se dnes vůbec výchova dětí, nebo ne? „Přála bych si, aby politici stejně nadšeně, jak volají po zvýšení porodnosti, taky zajišťovali podmínky pro mladé rodiny,“ odpovídá.

Přidává hypotetický příklad 25leté ženy, která zvažuje, jestli si pořídí miminko, nebo ne. Sice zjistí, že může čerpat rodičovskou dovolenou, „od kamarádek se pak dozví, že pak moc nemá počítat s tím, že se vrátí do práce. Protože pro tříleté dítě nesežene školku a pro dvouleté už vůbec ne.“

Čtěte také

Marek Hudema: Paradoxy koronavirové ekonomiky

Mezi další úvahy má taková žena vzít i osobní kariéru a materiální zabezpečení rodiny, protože „opustit zaměstnání na dobu tři i víc let je pro rodinu velká zátěž. Pak je to i o přemýšlení, s kým si dítě pořídit.“

Podle Kodyšové totiž zároveň zaznívá, „jak se dnes rodí málo dětí“, ale zároveň jsou slyšet výroky, že „tady máme nezodpovědné matky, které si pořídí dítě s kdekým a pak se diví, že je nezodpovědný partner opustí“.

Sólo otcové

O děti se dnes sami starají taky sólo tatínkové. Mezi samoživiteli je asi 15 až 20 % otců, kteří se sami starají o potomky. Studie sociologického ústavu ale zachytila pouze 29 případů z nich.

„Ukazuje se, že muži měli mnohem větší příjmy ze zaměstnání, takže se nemuseli tolik spoléhat na dávky sociální podpory nebo na výživné od partnerky. Tady vidíme vliv rozdílu v platech mužů a žen v Česku,“ dodává Eliška Kodyšová.

Celé Interview Plus Veroniky Sedláčkové si poslechněte v audiozáznamu.