Matěj Skalický: Chraňme zvířata, ochráníme i sebe

Dříve neprostupné pralesy západní Afriky čím dál častěji navštěvují nezvaní hosté. Kácí stromy, staví dálnice, loví kriticky ohrožené druhy zvířat. Z donedávna bílých míst na mapách mizí kvůli lidem vzácné druhy papoušků nebo goril.

Čtěte také

Co je to drezura? Novela zákona míří proti cirkusům, dopadů se bojí i chovatelé volně létajících papoušků

Poslední zbytky divočiny si rozparcelovaly těžařské firmy. Hladoví domorodci v pralese schovávají drátěná oka a další pasti. Pytláků přibývá tak, jak roste poptávka z Číny. A moderní civilizace nečinně přihlíží, jak svět přichází o své nejcennější bohatství, kterým je přírodní rozmanitost.

Je pravda, že nebýt záchranných programů, mohla být situace mnohem horší. Na jedné straně je tedy fascinující pozorovat úpornou snahu člověka zvířata zachránit – třeba jak se mermomocí snaží uměle oplodnit vajíčka posledních dvou žijících samic severního bílého nosorožce. Na straně druhé je to nesmírně smutný pohled. Protože nebýt lidské bezohlednosti, nemuseli by dnes vědci jednat za pět minut 12.

Kromě pytlačení, pálení pralesů, těžby a lovu jde zas a opět o globální oteplování. Vzpomeňte na mohutné požáry v Austrálii, které zabily nebo vyhnaly z přirozeného prostředí tři miliardy živočichů. To je jako populace tří nejlidnatějších států světa – Číny, Indie a Spojených států.

Nové a nebezpečné nemoci

Lesy a oceány plné zvířat tak dnes pamatují ti samí lidé, kteří nastartovali jejich hromadné vymírání. Nestoudná hamižnost se ale může člověku krutě vymstít.

A už nejde jen o zvířata, ale i o nás samotné. Čím víc lidé pronikají do oblastí, které původně obývala divoká zvěř, tím víc hrozí podobné virové pandemie jako ta, které právě čelíme.

Čtěte také

Na naše století se bude vzpomínat jako na dobu, kdy lidé prohráli boj o biodiverzitu, varuje Marek Vácha

Americký deník The Wall Street Journal psal nedávno o studii Brownovy univerzity z Rhode Islandu, podle které mezi roky 1980 až 2010 vzrostl počet nákaz způsobených patogeny od zvířat šestinásobně.

Podle OSN jsou tři čtvrtiny nových infekčních nemocí takzvaně zootického původu. Způsobují je viry přenositelné ze zvířete na člověka.

Od zvířat se lidé nakazili ebolou, HIV i viry zika, MERS, SARS nebo novým typem koronaviru. Mnohdy třeba proto, že pojídali maso goril a netopýrů nebo si připíjeli velbloudí močí.

Matěj Skalický|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

I kdyby tedy chtěl člověk sobecky kašlat na přírodu, a dál myslet jen sám na sebe, mělo by mu dojít, že sebe samotného lépe ochrání jen tehdy, až začne konečně víc chránit právě zvířata.

Autor je publicista