Matěj Schneider: Úspěchy odborářů v Amazonu nepatří Bidenovi, ani ostatním politikům z DC

14. duben 2022

„Amazone, jdeme si pro tebe,“ řekl americký prezident Joe Biden na začátku dubna na tiskové konferenci. Bylo to bezprostředně poté, co se zaměstnancům newyorského skladiště Amazonu podařilo historicky poprvé odhlasovat v rámci amerických poboček této společnosti odbory. Pro letmého pozorovatele americké politiky se to mohlo zdát logické, ostatně Biden přece před volbami sliboval, že bude „nejvíce pro-odborářským prezidentem“.

Skutečnost je ale taková, že zůstává spíše u slov. A ani se slovy to není úplně nejslavnější: jak už to u Bidena poslední dobou bývá, musela mluvčí Bílého domu po jeho výroku o Amazonu vysvětlovat, že to tak vlastně prezident nemyslel a rozhodně nehodlá využívat pro pomoc odborářům moci státu.

Čtěte také

Změny, které ve sféře pracovního práva Biden přinesl, jsou primárně personální. Jeho ministr práce Marty Walsh má sám odborářskou minulost a jeho nominace byla mezi odborovými svazy poměrně populární. Stejně tak Biden vyhodil z Národní rady pro pracovní vztahy Trumpova nominanta Petera Robba, bez kteréžto obměny by současné americké odborářské snahy probíhaly určitě daleko hůře. Biden také sice sestavil pracovní skupinu na pomoc odborům, ale její doporučení z velké části ignoruje.

Mezitím se ale demokraté, kteří drží těsnou většinu v obou komorách Kongresu, nebyli schopni dohodnout na postupu, aby mohli schválit pro-odborářskou legislativu. Ladem jim leží na stole jednak PRO Act, který by výrazně posílil americká odborářská práva. O tom, že tato legislativa neprojde, bylo ale jasno už v půlce loňského roku.

Alespoň drobné části z PRO Actu se pak přesunuly do druhé části Bidenova ambiciózního balíku investic, ale vyjednávání i o něm se po půl roce mezi demokraty zhroutily.

Tvrdý postup se vymstil

V posledních letech se sice republikáni čím dál častěji rádi tváří, že jsou přátelé amerických pracujících a občas i odborů. Většinou se tak ale stále jen tváří.

Čtěte také

Například republikánský senátor Marco Rubio sice loni na jaře podpořil snahy zaměstnanců Amazonu v Alabamě o založení odborů, ale sám vyloženě přiznal, že tak činí jenom proto, že mu to zapadá do jeho vize kulturních válek. Když si musí vybrat mezi odbory a „progresivní firmou“, jako je dle něj Amazon, vybere si odbory.

O něco smutnější je, že ani mezi přirozenými spojenci odborářských snah v americkém Kongresu není nic úplně jednoznačné. Hrdina newyorských úspěšných snah v Amazonu Chris Smalls se vyloženě několikrát vyjádřil, že ho zklamala absence jasné podpory ze strany levicových členů v Kongresu v čele s Alexandrií Ocasio-Cortezovou. Tato „skvadra“ politiků sice podobně jako Biden přispěchala po úspěšném hlasování o založení odborů, v kontextu předchozího dění to ale působí jako chlubení se cizím peřím.

Matěj Schneider

Faktem je, že dosavadní úspěchy nejen v Amazonu, ale například také v řetězci Starbucks, nevyplývají z podpory washingtonských politiků. Stojí za nimi samozřejmě primárně snahy samotných zaměstnanců, kteří se například v newyorském skladu Amazonu velmi agilně organizovali mimo struktury stávajících odborových svazů. Napomáhá jim také specifická situace na americkém post-pandemickém pracovním trhu s velmi nízkou nezaměstnaností.

A jak v případě Amazonu, tak v případě Starbucks se vedení firem vymstil tvrdý postup vůči vůdcům odborářských snah, kterými paradoxně odhodlání svých zaměstnanců posílili.

Pokud se ale politici ve Washingtonu DC chtějí i nadále chlubit odborářskými úspěchy, nemohou zůstat jen u slov.

Autor je publicista

Spustit audio