Matěj Schneider: Trump je bez Twitteru soustředěnější a nadějí na znovuzvolení se nevzdává

Rozhodnutí technologického giganta vyvolalo spoustu nevole, ale rok poté je na místě se ptát, jestli svým bezprecedentním a právem kritizovaným blokem Twitter Trumpovi paradoxně nepomohl.

Čtěte také

V Bidenově Americe panuje blbá nálada a republikáni se bojí Trumpa, popisuje amerikanista Lepš

Po divokém volebním roce 2020 byl ten loňský mediálně o dost klidnější. Částečně za to mohl nástup Joea Bidena, pro kterého byl příslib návratu do „nudného normálu“ součástí volební strategie. Absence Trumpových tweetů k tomu také přispěla. Bývalý prezident si sice vytvořil jakýsi soukromý Twitter ze sekce tiskových prohlášení na svém webu a plánuje spustit vlastní sociální sít, ale i tak byly jeho veřejné projevy za poslední rok daleko méně na očích. Druhou stranou mince je ale to, že ta veřejná vystoupení, která si vysloužila větší pozornost, byla daleko soustředěnější a efektivnější.

Trumpovo očkování

Jedním z nich je nedávný Trumpův rozhovor pro One America News Network. „Koukal jsem na rozhovory s několika politiky a jedna z otázek, co dostávali, byla ‚Šli jste na posilovací dávku?‘, protože byli naočkovaní. A všichni odpovídají… prostě tak, že odpověď je ‚ano‘, ale oni se to bojí říct naplno, protože jsou zbabělci,“ říkal tu Trump. Dodal, že by politici měli médiím takzvaně přiznat barvu.

Čtěte také

Jan Fingerland: Končí republikánské uhranutí Trumpem?

Poznámka je zajímavá ze dvou důvodů. Jednak trochu narušuje mediální narativ okolo bývalého prezidenta, který má, co se týče zvládání pandemie, mnoho másla na hlavě – podle novináře Boba Woodwarda například záměrně na veřejnosti minimalizoval hrozbu pandemie, zatímco soukromě přiznával, že si uvědomuje průšvih, do jakého se Spojené státy řítí. Nicméně zpochybňování efektivity očkování mezi Trumpovy pandemické hříchy nepatří a jeho podporovatelé (a neochotně i někteří demokraté) uznávají, že rozjíždějící se očkovací kampaň byla tím nejlepším, co Trump Bidenovi předal.

Cílené rýpnutí

Druhým důvodem, proč Trumpovo rýpnutí stojí za pozornost, je to, komu bylo směřováno. Bývalý prezident sice nikoho nejmenoval, ale bedlivým pozorovatelům americké politiky nemohlo ujít, že primárním terčem byl republikánský guvernér Floridy Ron DeSantis. Ten se stal v určitých republikánských kruzích hrdinou pandemie a v prosincovém rozhovoru právě na otázku ohledně takzvaného „booster shotu“ mlžil. Patří mezi nejskloňovanější jména, co se týče potenciálních republikánských prezidentských kandidátů na rok 2024. A to se pochopitelně nelíbí Trumpovi, který rozhodně od ambicí na to, ucházet se o znovuzvolení, zatím neupustil.

Matěj Schneider|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

Průzkumy více než dva a tři čtvrtě roku před prezidentskými volbami je nutno brát s velkou rezervou, ale v tuto chvíli je jasné, že pro republikány je stále Trump nejoblíbenějším potenciálním kandidátem. I vychvalovaný DeSantis se v průzkumech pohybuje většinou hluboko pod ním, ale jeho kandidatura rozhodně není nepředstavitelná. Pro některé republikány totiž představuje jakéhosi lepšího, funkčnějšího Trumpa: ochotného být stejně neurvalý, ale zároveň méně chaotický, naopak soustředěnější, profesionálnější. O DeSantisových šancích zatím vypovídá to, že v jednom lednovém rozhovoru přiznal, že o žádnou hádku s Trumpem nemá zájem. Bývalý prezident mu ale v nenápadné výměně, která by mohla být jakýmsi prvním, předčasným výstřelem republikánských primárek, dává jasně najevo, že si okopávat kotníky jen tak nenechá.

Autor je publicista