Matěj Schneider: Americké volby jsou vinou obou stran jako sud se střelným prachem. Snad nevybuchne

2. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Příznivci Donalda Trumpa v Iowě

Z tvrzení, že Američané stojí před „nejdůležitější volbou svých životů“, se stalo už dlouholetým opakováním naprosté klišé. Je ale pravdou, že Spojené státy nestály před takto polarizujícími prezidentskými volbami opravdu dlouho.

Dle Donalda Trumpa čeká zemi v případě, že si zvolí demokraty, bezmála nástup socialismu. Jeho protivník Joe Biden podává volby jako doslova „bitvu o duši národa“. Především ale obě strany rády naznačují, že jejich oponenti vlastně nemůžou vyhrát legitimně – jedinou cestou k vítězství mají být různé druhy podvodů.

Čtěte také

Demokraté rádi poukazují na to, že Trump mnohokrát vyloženě odmítl slíbit, že přijme výsledek voleb. Naposledy před několika dny na předvolebním mítinku naznačoval, že volby skončí u Nejvyššího soudu. Takováto slova z úst amerického prezidenta jsou jistě šokující a nezodpovědná. To ale neznamená, že by i demokraté neměli, co se týče delegitimizace voleb, svůj podíl másla na hlavě.

Od samotného roku 2016 demokraté hledali vinu za prohru Hillary Clintonové všude možně. Mohlo za ní prý neobratné chování šéfa FBI Jamese Comeyho, nebo uniklé e-maily zveřejněné severem WikiLeaks. Velmi oblíbeným vysvětlením bylo také ruské vměšování, které mělo zvrátit těsné volby. Vedení strany se však málokdy zaobíralo tím, jak se jejich údajně nejkompetentnější kandidátka všech dob vlastně dostala do situace, kdy byl výsledek proti tak neoblíbenému kandidátovi, jako je Donald Trump, vůbec tak těsný.

Mírnit vášně

Kvůli obavám o to, jak může případně proběhnout předání moci, letos pořádal americký think tank Project Democracy simulaci různých scénářů, jak mohou volby dopadnout.

Čtěte také

Účastnila se jí celá řada prominentních demokratů, novinářů, ale i po demokratech pošilhávajích konzervativců, jakým je například William Kristol. V jedné simulaci hrál roli demokratického kandidáta, který prohrál volby, bývalý šéf kampaně Hillary Clintonové John Podesta. Výsledek odmítl uznat a začal přemlouvat jednotlivé státy, aby se odpojily od unie.

Jistě, šlo jen o simulaci, jestli měl ale projekt Američanům navrátit důvěru v systém, moc se to nepodařilo. Případné povolební tahanice sice budou pravděpodobně ze strany obou kandidátů připomínat spíše chaos na Floridě z roku 2000, kde se do poslední chvíle přepočítávaly hlasy.

Stranické aparáty možná svou rétoriku po volbách zmírní, jak se s tím ale popasují řadoví Američané? Posledních několik týdnů americké úřady zadržely celou řadu jedinců i skupin, které plánovaly únosy a útoky na různé politické představitele.

Čtěte také

A tento nebezpečný trend potvrzují i průzkumy a studie. Jednu takovou vydal nedávno server Politico. 44 procent republikánů a 41 procent demokratů v rámci průzkumu odpovědělo, že použití násilí v momentě, kdy by jejich kandidát prohrál volby, by dle nich bylo alespoň trochu obhajitelné. Schvalování politického násilí samozřejmě neznamená nutně ochotu sám se na něm podílet. Oproti roku 2017 jde ale o markantní nárůst v průměru asi o 9 procentních bodů. A to je alarmující.

Poklidnému průběhu voleb mohou napomoci především dvě věci: jednoznačný výsledek a ochota poraženého mírnit vášně. Na to druhé se bohužel nedá příliš spolehnout. Nezbývá tedy než zavřít oči a doufat v to první.

Autor je publicista

Spustit audio