Masakry a odsuny Němců: Nelze hrát mariáš bolesti a říkat, kdo trpěl víc, radí odborník

Dokázali jsme se za uplynulých 70 let vyrovnat s naší minulostí? Probíhá dnešní debata o tehdejších poválečných událostech věcně?

„V případů vraždění v Postoloprtech nešlo o civilisty, ale z větší části o masakr zajatých esesmanů,“ upřesnil v Ranním Plusu historik soudobých dějin Jiří Pešek z Fakulty humanitních studií UK.

Podle něj měla tehdejší situace charakteristiky jiné, než ty, které by šlo moralizovat.

„Vědomí, že se o výsledku války rozhodne v Postupimi, vedlo k tomu, že se československá armáda snažila demonstrovat celému světu, že je potřeba provést vysídlení Němců, tak jako ho slíbil Winston Churchill a odsouhlasili ostatní státníci.“

Armáda tak sloužila jako jeden z mála instrumentů československého státu, který fungoval, a který bylo možno poslat na území bývalých Sudet, soudí historik.

Ten tvrdí, že tehdejším politikům šlo o to, aby celé toto území armáda stabilizovala, získala ho definitivně pro republiku.

„Armáda byla drastickým nástrojem státu, a vedle toho lidé jako Ludvík Svoboda nebo Václav Nosek, představitelé komunistického mocenského aparátu, neměli s použitím drastických metod žádné problémy,“ připomněl Jiří Pešek.

Nenutil: Soudit válečné události z dnešního kavárenského pohledu není možné

Ředitel Institutu paměti společnosti a krajiny Jiří Nenutil souhlasí, že tehdejší dobu i události bychom neměli soudit z pozice laciného moralizování. „Nelze hrát mariáš bolesti a říkat, kdo trpěl víc.“

„Souzení té doby z dnešního kavárenského pohledu, nebo naopak setrvávání na nějakých názorových politických pozicích, je nesmírně špatně, ale také myslím, že je chyba, když se zpětně pokoušíme racionalizovat tyto události.“

Především je třeba vnímat kontext předchozích let, radí ředitel. „Tyto události z roku 1945 by se nikdy o deset let dříve v Československu stát nemohly,“ dodal.

„Ti, kteří se ptají, jak je možné, že se takové věci děly, jsou lidé, kteří mají pocit, že 9. května 1945 byl najednou mír,“ říká Nenutil.

Byla to poválečná doba, která se sama se nazývala časem národní revoluce. „Takovéto příšerné věci se prostě v revoluci dějí.“

„Toto násilí vychází nikoli z pomsty, ale z celé doby a jejího nastavení. Tyto činy sice páchala armáda, ale s naprostým souhlasem české společnosti. Nešlo o souhlas s vraždami, ale o to, že soužití s Němci není v tomto státě dále možné,“ přiblížil dobou atmosféru Jiří Nenutil.