Martin Ježek: Aleksandar I. Karadjordjević

Těžko se mu totiž zdůvodňovalo, proč Morava, kde se narodil, leží v Srbsku. Je to každopádně dokladem toho, že v Aleksandru I. Karadjordjevićovi měl první československý prezident svého blízkého přítele.

Oba zastávali ideu, že na jihu Evropy má na troskách Balkánu po první světové válce vzniknout slovanský stát. Ten se nejprve jmenoval Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Aleksandar I. Karadjordjević se jeho králem stal v roce 1921. Byla to doba, kdy se rodila Malá dohoda, která nás s královstvím jižních Slovanů pojila. Království SHS, jak se zkráceně říká, byla země, která nezažívala rozkvět jako naše první republika.

Čtěte také

Království se potýkalo s chudobou a velkým napětím mezi národy, které se v něm společně ocitly. Nic dobrého pro nový stát nevěštilo ani to, že jeho ústava byla vyhlášena na pravoslavný svátek Vidovdan, na den svatého Víta, 28. června 1921.

Vidovdan je srbský památný den, který připomíná mýtickou porážku srbských vojsk na Kosově Poli v roce 1389. Je to datum, které napříč historií nosí smůlu.

Chaos v meziválečném království vyvrcholil, když v roce 1928 byli v parlamentu v Bělehradě zastřeleni poslanci Stjepan a Pavle Radićovi. Král Aleksandar se snažil zachránit zemi před rozkolem a svým poddaným v následujícím roce 1929 oznámil, že je nucen vzít moc do svých rukou a vyhlásil diktaturu. Zároveň stát přejmenoval na Jugoslávii.

Logo|foto:Český rozhlas

To bylo poprvé, kdy se tento název na politické mapě objevil. To ale znamenalo konec přátelství s TGM. Masaryk byl totiž vždycky zastáncem míru a smíru mezi balkánskými národy a s vyhlášením diktatury nesouhlasil.

Na ambasádě v Bělehradě visela fotografie obou státníků z Lán. Masaryk ale králi Aleksandrovi I. návštěvu už neoplatil. Nic nebylo platné, že Karadjordjević vysvětloval, že diktaturu na obyvatele uvalil z donucení, že nebylo jiné cesty.

Podstatnou část dětství strávil Aleksandar v exilu ve Švýcarsku. To byla doba, kdy v Srbsku byla u vlády dynastie Obrenovićů. I když se Karadjordjević prohlašoval za aristokrata, uměl mluvit i jazykem běžných lidí.

Novinář Misha Glenny, když Aleksandra popisuje, uvádí doslova, že naneštěstí, šlechticovy ostré rysy, brýle s tenkými obroučkami a ostře řezaný nos, mu dávají vzezření intrikána. Jak autor uvádí, král měl přitom velký talent pro diplomacii a politiku. Byl navíc velmi odvážný. Ale zároveň impulsivní, což ho přivedlo na mnoho chybných rozhodnutí.

Čtěte také

Jeho vlastní odvaha se mu nakonec stala osudnou. Jeho vyhlášení diktatury totiž pobouřilo jeho oponenty, kteří nechtěli setrvat ve společném státě, kterému vládl král, etnický Sr. Chorvatští ustašovci své úsilí spojili s organizací VMORO která usilovala o samostatnou Makedonii.

V roce 1934 při návštěvě Marseille to nebylo poprvé, kdy Aleksandru Karadjordjevićovi někdo usiloval o život. Jugoslávský křižník Dubrovník se na obzoru objevil přesně podle harmonogramu. Přistál u mola zaplněného zvědavci.

V odborných časopisech bez valného zájmu veřejnosti už dlouho koluje teorie, podle níž existuje mezi masakry šílenými střelci jistý přenos cestou „sociální nákazy“|foto:Fotobanka Freeimages

Řidič auta, do kterého král Aleksandar a francouzský ministr zahraničí nastoupili, svinul plachtu, aby král mohl odpovídat na ovace. Když ujeli pár set metrů a dostali se na Burzovní náměstí, prodral se davem jeden muž. Říkal si Vlado Černozemski a byl Bulhar.

Vystoupil na stupačku auta s vzácným hostem a začal střílet. Krále usmrtil téměř okamžitě dvěma výstřely. Ministr zemřel později na následky zranění. Legenda praví, že král stihl ještě vyslovit svou závěť: Čuvajte mi Jugoslaviju! Dejte mi na Jugoslávii pozor. Sice to není pravda, ale pověra je to symbolická.

V ten okamžik zemřel Alaksandar I. Karadjordjević, první vládce Jugoslávie. Tehdejší československý tisk krále vyzdvihoval jako Aleksandra – sjednotitele nebo krále míru. Vztahy obou zemí pak už nikdy nebyly takové jako tehdy, v meziválečné době.