Martin Horálek: Vždycky pomůže, když posádka funguje
„K čemu je taková cesta, která nevede ke chrámu?“ Kultovní věta z filmu Pokání mě v uplynulých třech týdnech napadla několikrát. S malým štábem jsme cestovali po ostrovech severního Baltu. Kochali jsme se panenskou přírodou. Užívali jsme si drsné, ale podmanivé krásy. I tak ale naše cesty často končily u místního kostela, kaple nebo u starověkého kultovního místa.
Duchovno prostě k životu patří. Může se lišit formou a intenzitou, ale zakódované ho v sobě máme každý.
Čtěte také
Naši cestu jsme absolvovali na expediční plachetnici. Vím, zní to romanticky. Život šesti chlapů v omezeném prostoru lodi má ovšem také svá úskalí. I v přívětivých podmínkách klidného moře se mnohokrát za den přistihnete, že toužíte po klidu a samotě. Tlumíte své emoce, protože víte, že konflikt ovlivní celou posádku. A v dusné atmosféře se i běžné úkoly dne zvládají mnohem obtížněji.
Když pak moře ztmavne, zesílí vítr a zdvihnou se vlny, připadáte si na lodi jako v zapnutém mixéru. Drobné oděrky a modřiny přestanete registrovat. Žaludek se snažíte udržet silou vůle pod kontrolou. Dokonce i únavu v té chvíli potlačíte. Pochopíte, co to znamená být na jedné lodi. Z fráze se náhle stane realita.
Vyváznout se zdravou kůží
Možná si říkáte, proč o téhle zkušenosti mluvím právě o Velikonocích? Připadá mi, že k jejich pochopení může docela dobře posloužit. Když se učedníci Ježíše ptali, v čem tkví podstata jeho učení, nesepsal knihu ani filozofický traktát. „Miluj svého Boha. A měj rád své bližní, jako sám sebe.“ To byla jeho odpověď.
Čtěte také
Dva jednoduché principy, které nám připomínají, že všichni jsme tak trochu na jedné lodi. A občas s ní moře zmítá tak, že nezbývá, než doufat nebo se modlit. Vždycky ale pomůže, když posádka funguje. Co nezvládne jeden, může napravit druhý. Spoléhají se na sebe navzájem, protože nic jiného jim konec konců ani nezbývá. Jen tak mohou vyváznout se zdravou kůží.
Člověk nemusí být obdařen žádnou zvláštní jasnozřivostí, aby postřehl, že ač jsme národem suchozemců, začínají se nad tou naší společnou lodí povážlivě stahovat mračna. Doba bezstarostné plavby se blíží ke svému konci. Bude tak nejspíš důležitější než kdy dřív, nakolik umíme fungovat jako sehraná posádka. Ještě stále máme čas se to naučit. Nebo se o to alespoň pokusit. A nejhlubší podstata Velikonoc nám v tom může docela dobře pomoci!
Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
