Marseillevirus: přírůstek do rodiny gigantických mimivirů
Sladkovodní améby vydaly další tajemství. Teď známe už třetí obří virus s velmi mozaikovitě splácaným genomem, který si lebedí právě v amébách.
Pozoruhodná rodinka obřích nukleocytoplazmatických DNA virů se utěšeně rozrůstá. Mezi nimi rozhodně největší pozornost budí nové gigantické viry objevované v amébách. Jsou veliké, překvapivě složité a každopádně extrémně zajímavé. Před několika lety celý svět užasl nad mimivirem, který už stihl vstoupit do knih, loni snad ještě více šokoval mamavirus doprovázený sputnikem, prvním objeveným virofágem, čili virem napadajícím jiný virus. Mimiviry a spol. ale ještě dozajista neřekly poslední slovo.
Těsně před koncem roku 2009 ohlásil tým badatelů, v jehož čele stál Didier Raoult z výzkumné skupiny Unité de Recherche sur les Maladies Infectieuses et Tropicales Emergentes (CNRS/Université Aix-Marseille 2) objev dalšího gigantického viru z blízkého příbuzenstva mimivirů. Jmenuje se Marseillevirus a kdo by hádal, že ho šťastní objevitelé - stejně jako v případě mimiviru a mamaviru - opět vytáhli ze sladkovodní améby, tak trefil hřebík přesně na hlavičku.
Dnes už není problém číst genetickou informaci takřka nadsvětelnou rychlostí a tak je už na světě celý genom marseilleviru. Ukázalo se, že je o něco menší než genom dosavadního rekordmana ve velikosti genomu mezi viry - tedy mimiviru. Marseillevirus vlastní zhruba 368 000 párů bází, a je tím pádem momentálně na pěkném pátém místě mezi všemi viry s přečteným genomem. Virové částice marseilleviru o průměru zhruba 250 nanometrů jsou ikosaedrické čili dvacetistěnné.
Améby, hostitelé marseilleviru s širokou nabídkou genofondu
Při podrobnější analýze genomu marseilleviru vyšlo najevo, že je to vlastně úžasná mozaika genů velmi různého původu. Najdou se v něm geny pocházející z virů, bakterií, archeí i eukaryot. Opakuje se tak situace známá od mimiviru, mamaviru i sputniku, které na tom jsou velmi podobně. Podle objevitelů marseilleviru fungují sladkovodní améby (a s nimi vlastně všichni prvoci požírající menší organismy) jako rušné tržnice na genetický materiál. Neustále pojídají viry, bakterie i archea, které v nich občas nějakou dobu přežívají a mohou si svižně vyměňovat geny.
Amébám věnují pozornost i lékaři, protože například akantaméby (Acanthamoeba), které hostí mimiviry, mají spoustu bakteriálních endosymbiontů a úspěšně v nich žijí i mnohé lidské patogeny. Masožravá bakterie MRSA, čili Staphylococcus aureus, odolný vůči methicilinu, která se v poslední době stala postrachem nemocnic po celém světě, se v akantamébách dovede namnožit, zmutovat a ještě se s jejich pomocí šíří vzduchem uvnitř cyst, které tyto améby vytvářejí.
Obrovské DNA viry jako marseillevirus a spolu s nimi maličké lstivé virofágy by v takovém amébovém obchodě s geny měly hrát důležitou roli. Možná jde o zajímavý zdroj evolučních novinek v mikrosvětě. Ať je to tak nebo není, je téměř jisté, že i rok 2010 přinese nové úžasné objevy ze světa obrovských virů žijících v amébách.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
