Manžel Dany Bérové

29. duben 2005

Někdy člověk hledá brýle, které má na nose. Podobný je případ nové ministryně informatiky Dany Bérové. Různí novináři začali uvažovat, co může být špatného na tom, když ministryně Paroubkovy vlády má manžela, který je známým lobbistou.

Objevily se různé úvahy. Například o tom, že Bérové manžel Jan Dobrovský pracuje pro firmu Appian, která má zájem privatizovat Severočeské doly. Protože doly chce Paroubek prodávat, může tu vzniknout střet zájmů, kdyby ministryně hlasovala pro prodej Appianu. Na to Bérová odvětila, že o privatizaci, kdyby k ní došlo, hlasovat vůbec nebude.

Manželova profese se začala rozebírat i z různých jiných stránek. Obvykle se však skončilo na tom, že vlastně nejde o nic nového. Bérová přece byla donedávna náměstkyní a její bývalý šéf Vladimír Mlynář byl dlouholetým přítelem Dobrovského. Ještě před listopadem 1989 spolu vyráběli samizdatové noviny.

Samozřejmě, brýle jsou v tomto případu opravdu na nose. Připomeňme si, co obvykle dělá český lobbista. Je to muž přijímaný v mnoha různých salónech, který má kontakty mezi podnikateli i politiky. Zájmy firem se tedy do vlády a parlamentu protlačují prostřednictvím lobbistů. Pokud je některý z nich životním partnerem jednoho z ministrů, je v salónech na obou stranách ekonomicko-politické komunity přijímán s větším porozuměním.

Opakuje se tím případ Stanislava Grosse a jeho ženy Šárky. Manželka někdejšího premiéra se bez problémů uplatňovala v prostředí nejsilnějších finančníků a kapitánů zábavního průmyslu. Získávala přitom peníze na své projekty a jestli oni za to něco dostávali od Grosse, to už zůstane navždy otázkou. Samozřejmě je tu rozdíl. Dobrovský má v podnikatelské komunitě dobré postavení i bez toho, že se jeho žena stala ministryní. Kontakt ve vládě pouze posílí jeho vliv.

Zkušenosti manžela Bérové jsou ale dalším důvodem k zamyšlení. Jak známo, lobbisté mají i dobré kontakty do médií, kterým přihrávají kauzy. Skandály se přitom obvykle týkají konkurentů toho podniku, který lobbistu platí. Schopný člověk z branže navíc dokáže zabránit, aby se o jeho zaměstnavateli psalo špatně. Jednou to dělá pro firmu, jindy pro politika, se kterým má úzký kontakt. Dobrovský, bývalý šéfredaktor zpravodajství České televize, tedy může své manželce významně pomoci při vytváření mediálního obrazu.

Manželka lobbisty by prostě neměla být ministryní, přesto se zdá, že bude. Svědčí to o úrovni politické morálky v českých zemích. Očividně nevadí úzké klientské vazby, dokonce se zdá, že jsou tím hlavním, co v zemi funguje. Politici na všech úrovních prahnou po výsadách, které jim umožňují získat společenské postavení, protože jejich vlivnou přímluvu potřebuje každý podnikatel.

Vzpomeňme jen na důležitou roli, kterou hrál během privatizace České spořitelny Miroslav Macek, když zprostředkoval mezi ODS a rakouskou Erste Bank, která se chystala spořitelnu koupit.

Těžko hodnotit, jestli tyto sítě brání nějaké lepší alternativě, jak by se v Česku dalo vládnout. V každém případě brání tomu, aby se mezi mocné této země dostal ten, kdo už do nich nepatří. Vzniká tak strnulý svět, kde se nemůže odehrát nic příliš nového a kde se daří cynismu.

Zneklidňující je na případu ministryně Bérové fakt, z jakých kruhů ona i její manžel pocházejí. Příliš nepřekvapují aféry Šárky Grossové nebo Miroslava Macka, kteří pocházejí z obyčejných poměrů a kteří se prostě z náhodně získaného postavení rozhodli vytěžit, co právě šlo.

Jan Dobrovský je však syn disidenta, z disidentské rodiny je rovněž jeho přítel Mlynář. Z podobných kruhů předlistopadové mládeže, velmi nespokojené s předlistopadovým režimem, pochází i Dana Bérová. Jestliže i lidé, kteří přispěli k revoluci 17. listopadu propadají klientelismu, kde vůbec hledat člověka, který mu ještě nepropadl?

Je to ztráta iluzí. Lidé jako Mlynář, Dobrovský, Bérová prostě jen v demokratických podmínkách obnovují zvyky z osmdesátých let. Jak upozorňuje sociolog Ivo Možný, tehdy si rodinné klany neformálně zprivatizovaly moc a kontrolu nad ekonomikou v zemi. Vládnoucí vrstva ale byla příliš strnulá a nová generace neměla šanci proniknout vysoko.

Pak přišel listopad, který mocenské poměry převrátil ve jménu ideálů svobody a demokracie. Na ideály se mezitím zapomnělo a podle hesla bližší košile než kabát se pomocí známostí buduje nová vládnoucí vrstva, která, jak už bylo řečeno, mezi sebe nikoho nepustí. Určitě to není příjemné zjištění, že se časy opakují právě tímto způsobem.

autor: Petr Holub
Spustit audio