Malí a velcí estébáci

Bývalý premiér Tošovský, písničkář Nohavica, vrchní ředitel veřejnoprávní České televize Lambert, šéf české sekce Interpolu Mihal - to jsou jména, která v posledních dnech plní stránky tištěných i elektronických médií, respektive ty jejich části, které se zpracováváním minulosti vůbec zabývají.

Zdá se, že obrat ve zveřejňování podrobností naší společné neblahé minulosti nastal v okamžiku (a teď pozor přijde účelové zjednodušení celé situace), kdy nastala synergická spolupráce mladých (čtěmě, komunistickou minulostí nezatížených) historiků, bádajících v dosud neprozkoumaných materiálech někdejší Státní bezpečnosti a mladých (čtěmě opět - komunistickou minulostí nezatížených) novinářů.

Doposud bylo zvykem, a přiznejme, že ne příliš šťastným, zkoumat míru čísi spolupráce s komunistickým represivním aparátem toliko podle záznamů v tak zvaných registrech svazků. To byl přístup poněkud zjednodušující, a soudě podle řady sporů, které Ministerstvo vnitra prohrálo s osobami označenými za spolupracovníky StB, rovněž přístup, který umožňoval paušálně se, s odvoláním na formální nedostatky, z označení za spolupracovníka soudně vyvázat... Novější způsob, který nyní používá tým badatelů, v jehož čele je historik Pavel Žáček, pracuje s komplexnějším vhledem do problematiky, jež využívá nikoli pouze oněch registrů, ale též dosud neprobádané samotné svazky. Ty poskytují daleko ucelenější pohled nejen na druh spolupráce toho kterého občana, ale též na mechanismy, jichž v době své prakticky neomezené moci Stb používala.

Má to celé řadu háčků, samozřejmě.

Celé to zveřejňování známějších jmen v souvislosti s jejich případnou spoluprací s StB je sice z pohledu veřejnosti zajímavé, ale pro stav společnosti to začne mít význam až tehdy, kdy se z podobných zjištění budou vyvozovat i nějaké důsledky.

Například pan Mihal, který se podvodem (změna křestního jména z "Pavol" na "Pavel") dobral k negativnímu lustračnímu osvědčení, už sice nešéfuje české kanceláři Interpolu, nicméně (jestli se v posledních hodinách něco nezměnilo) u policie pracuje i nadále. Podvodník-policajt je přitom, podle mého, jeden z nejúčinnějších způsobů, jak široké veřejnosti naprosto znechutit funkci strážce pořádku a ochránce zákonnosti.

I když to možná někomu přijde směšné, některé automatismy fungují nejenom u dětí, které vnímají cizí autoritu na pomyslné lince: rodič - prezident - policajt (všechno to jsou pro děti ikony dobra a pořádku), ale odvozeně působí i na dospělejší jedince - ve zkratce řečeno - jak jednou začne rodič, prezident nebo policajt podvádět, jdou domácí klid i společenský řád k šípku...

Pro ilustraci, o čem je zhruba řeč: v USA si s tím užili své v dobách Richarda Nixona, jehož nakonec okolnosti a důkazy donutily přiznat se televizně a plačky, že národu zalhal; my na podobnou dardu zatím ještě čekáme, i když policajtů-zločinců máme poslední dobou nadúrodu...

Další kormutlivou okolností zveřejňování zvučných jmen případných spolupracovníků StB je prostý fakt, který svého času velice výstižně opsal kreslený vtip, tuším pana Vladimíra Jiránka. Postavička na obrázku říká něco v tom smyslu, že je "za vodou" a v pohodě, neboť s StB nespolupracovala. Ona jí jenom řídila...

Ze samotných estébáků - a mám na mysli mozky té organizace, byl tuším povolán k odpovědnosti jen generál Lorenc, který ovšem v klidu odjel do své vlasti, tedy na Slovensko, odkud se našemu českému pinožení za spolupracovníky gestapa (pardon, estébé), které se vyznačuje pranýřováním v podstatě "obětí" estébáků a nikoli samotných estébaků může jen usmívat.

Samotní příslušníci StB pak odcházejí v konkrétních kauzách od našich soudů ve velké většině s podmíněnými tresty. Přitom by si, podle mého (tedy podle mé osobní zkušenosti), za poničení životů lidí, které tím či oním způsobem svou prací pro věc budování socialismu obtěžovali, zasloužili když ne rovnou nepodmíněné tresty, tak alespoň ono "vyhnanství", do kterého například řadu lidí nasměrovali. V úvahu by připadala, s myšlenkou na jejich původní skutečné pány a vládce, stará dobrá Sibiř...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .