Malé ryby a Diag Human

Rozsudky zatím rozhodly o tom, že Nováček peníze neuvidí a navíc má podle kárného senátu advokátní komory zaplatit pokutu 175 tisíc, protože prý porušil pravidla profesionální etiky. Pokud budou verdikty definitivně potvrzeny, stane se tak právník Nováček prakticky jedinou osobou, která byla v souvislosti s kauzou Diag Human potrestána.

Člověk, který dobře nezná souvislosti sporu mezi zmiňovanou firmou a českým státem, by mohl mít pocit, že si advokát zaslouží přísnější trest a že by podobně měla dopadnout i bývalá ministryně zdravotnictví Marie Součková. Ta byla obviněna z porušování povinností při správě cizího majetku a zneužívání pravomocí veřejného činitele. Hrozilo jí kvůli uzavření smlouvy s Nováčkem až deset let odnětí svobody. Verdikt soudkyně byl jednoznačný. Součková je nevinná. Naopak soudkyně označila Součkovou za prvního člověka, který se nehodlal smířit s vývojem celé kauzy a snažil se stát hájit a zabránit několikamiliardové škodě. V této souvislosti byla podle ní sjednaná odměna pro advokáta přiměřená. "Během dokazování byl řadou svědků vyjádřen podiv nad tím, že ve stádiu promlčení nebo ve stádiu blížícímu se promlčení se stát naprosto nesmyslně zbavil možnosti soudní ochrany, když uzavřel smlouvu o rozhodčím řízení," zaznělo z úst soudkyně. "Nemohu vyloučit, že některé okolnosti, které zazněly v tomto líčení,jsou podezřelé a mohou nasvědčovat tomu, že nějaká osoba spáchala trestný čin," upozornila žena v taláru.

Je proto absurdní, že v souvislosti s kauzou Diag Human se na pranýři objevovala jen Součková s Nováčkem. Veřejnost to mohlo mást v tom, že to jsou právě oni, kdo nesou odpovědnost za miliardové ztráty, které může státní pokladně přinést mimosoudní vyrovnání. To bylo uzavřeno za podivuhodných okolností a je nepochopitelné, že se celým případem nikdo dlouhodobě a dopodrobna nezabývá. Jinak by palcové titulky týkající se kauzy Diag Human musely obsahovat úplně jiná jména.

Pro kapsy daňových poplatníků je totiž spor kolem výběru advokáta méně důležitý, než nebezpečí, že Česká republika směřuje k několikamiliardové prohře v arbitráži. Podle příslušného znaleckého posudku by mohlo jít až o zhruba čtyři a půl miliardy korun. Někteří odborníci na arbitráže dokonce tvrdí, že by ze státní pokladny mohlo na konto firmy Diag Human putovat téměř deset miliard korun. To v případě, že by arbitři uznali nárok na zaplacení úroku z prodlení.

Případ údajně zmařeného obchodu s krevní plazmou se totiž táhne už několik let. Přitom parlamentní vyšetřovací komise před měsíci dospěla k závěru, že ministerstvo zdravotnictví podcenilo situaci a nezastupovalo stoprocentně zájmy státu. Zároveň komise dodala, že nelze jednoznačně vyvodit konkrétní osobní odpovědnost za pro stát nevýhodný vývoj celé kauzy. Přitom čím více informací se na veřejnosti objevilo, tím silnější je podezření, že do nevýhodné pozice dostali český stát někteří úředníci. Buďto byli naprosto neschopní, nebo naopak dobře věděli, co činí a z podivného chování museli mít nějaký zisk. Na rozdíl od Součkové a Nováčka jim však žádný citelný trest nehrozí.

Připomeňme si, co je předmětem sporu. Firma Diag Human chtěla obchodovat s krevní plazmou. Na zásah ministerstva zdravotnictví z jejich záměrů nakonec sešlo. Proto chce firma i s úroky po státu odškodnění ve výši zhruba deseti miliard korun. Přitom podle dostupných informací stát už firmě vyplatil zhruba 326 milionů korun. K jejich výplatě došlo de facto v tichosti. Tento krok prý byl zdůvodněn tím, že jde o bolestné za poškození firmy právě v souvislosti se zakázkou na obchod s krevní plazmou.

Pochybnosti o serióznosti firmy, která nedávala dostatečné záruky, byly v té době patrně na místě. Svědčí o tom například článek v týdeníku Respekt z března 1995. Z něj vyplývá, že firma neměla dobrou pověst. Například kvůli tomu, že byla právním nástupcem firmy, která se pokusila do Lesotha vyvést zakázanou psychotropní látku. Nebo kvůli tomu, že její pracovníci navázali kontakt s některými transfúzními stanicemi v Čechách a bez povolení od nich nakupovali krevní plazmu. Není divu, že v roce 1992 firma neobdržela vývozní licenci, která export plazmy reguluje. Koncem roku 1993 vypršela platnost licencí ministra Bojara a Rubášův úřad vypsal nový konkurz. V té chvíli se na scéně objevila Diag Human. Sítem však neprošla ani tentokrát. Nechtěla totiž krevní plazmu zpracovávat, ale pouze s ní obchodovat. Zkrátka je naprosto nepochopitelné, proč stát přistoupil na mimosoudní vyrovnání a proč posléze vyplatil poměrně vysokou sumu. Přitom vše nasvědčuje tomu, že se stát nedostal v tomto sporu do nevýhodné pozice na základě objektivních skutečností, ale že byl do ní zatlačen za přispění některých úředníků. Takže spor kolem Diag Human je názorným příkladem rčení o tom, že po malých rybách se jde lépe než po velkých. Marie Součková a advokát Zdeněk Nováček by o tom mohli vyprávět.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .