Makléř, který otřásl bankou

Když se generální ředitel třetí největší francouzské banky Daniel Bouton dozvěděl o rozsahu transakcí, které skrytě prováděl jeden z makléřů Jerome Kerviel, přepadl ho neodbytný dojem, že instituci, kterou po tucet let vyváděl na výsluní, zachvátily obě zmíněné pohromy zároveň.

Société Générale, podobně jako mnohé jiné banky, utrpěla ztráty v důsledku amerických hypotéčních úvěrů, které dostávali i klienti, jejichž schopnost splácet byla na hranici přijatelnosti. Skryté riziko vězelo v tom, že mnohé tyto banky nepůjčovaly takovým klientům přímo, ale že s takovými půjčkami mezi sebou čile obchodovaly. Riziko, protože bylo nepřímé, se tak jevilo menší, zato dopad ve chvíli, kdy loni klienti přestali kvůli vyšším výdajům za pohonné hmoty a za potraviny splácet, měl účinek laviny. Jakou má tato lavina rozsah a velikost, se ještě nikdo nedovážil s jistotou říci, protože jedna věc jsou účetní knihy a další, možná ještě důležitější, je nálada, momentální psychologie převažující na trhu.

Když šéfové Société Générale minulý týden ohlašovali dvě miliardy eur ztrát v důsledku americké hypotéční krize, museli přiznat ještě mnohem větší díru v účetnictví. Takřka pět miliard eur představuje cena za překotnou likvidaci obchodů, které rozjednal jeden z makléřů banky Jerome Kerviel. Generální ředitel banky měl v hloubi duše, když ztráty oznamoval, pocit, že udělal, co mohl. Od chvíle, kdy objevená nesrovnalost v denních výkazech přivedla kontrolory na stopu a posléze k odhalení makléře, který překračoval všechny povolené limity, jednal Daniel Bouton přesně podle všech příruček pro bankovní manažery. Rozjednané transakce přikázal v nejkratší možné době uzavřít. Jenže první dva dny minulého týdne panovalo podle finanční meteorologie snad to nejhorší počasí. Indexy na akciových burzách padaly jako přezrálé švestky. Ztráty ve výši necelých jeden a půl miliardy eur odhalených u jednoho makléře proto najednou vyskočily na takřka miliard pět. Až potud by to mohl být příběh generálního ředitele banky, který měl sice tu smůlu, že se proti němu spikly okolnosti, ale který mohl tvrdit, že ve chvíli, kdy malér objevil, začal jednat tak, aby zachránil, co se dalo. Tento příběh by mohl obstát, kdyby tu nebyl přinejmenším ještě jeden, totiž příběh onoho makléře. Jerome Kerviel to neměl v Société Generále vůbec snadné, protože vystudoval univerzitu v Lyonu, jejíž existenci většina absolventů elitní Polytechniky nebo Ecole Nationale d´Administration nehodlá vzít ani na vědomí.

Pro ani ne třicetiletého Jeroma Kerviela důvod navíc, aby se v Société Générale snažil mezi ostatními uspět. Začalo se mu to dařit až od chvíle, kdy byl přeřazen z oddělení, které dohlíží na prováděné finanční transakce, mezi makléře, tedy ty, kteří sami rozhodují obchodech. Máme-li věřit tomu, co vypověděl před vyšetřujícím soudcem, na pověstnou šikmou plochu se dostal paradoxně v okamžiku, kdy díky dobře odhadnutému vývoji vydělal mnohem více, než se od něj očekávalo. Než by riskoval obtížné vysvětlování, rozhodl se výdělek z úspěšné transakce zamaskovat fiktivní ztrátou. Takto prý do fungovalo až letošního ledna, kdy náhlý pokles všech akciových trhů postihl šmahem všechny jejich účastníky.

Makléř Kerviel na svou obranu dodává, že se osobně neobohatil ani o jediné euro, protože se snažil investovat v zájmu banky. A dodává ještě něco. Tvrdí, že sice své transakce snažil přikrýt fiktivními smlouvami, ale že o jeho nezvyklém chování na pracovišti včetně přihlašování se na počítače svých kolegů, věděli i další zaměstnanci, ba i nadřízení. Tady se příběh bankéře Boutona a makléře Kerviela překvapivě vzájemně protíná. Až soud rozhodne, zda platí Boutonova verze o vychytralém a osamělém zločinci, anebo ta Kervielova o očích přimhuřovaných nad nedodržováním pravidel podle hesla "Dokud to vydělává, tak se neptáme", poznáme, kdo je v tomto příběhu více pachatel a kdo více oběť.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .