Má soukromá rusofobie: Jak se naučit žít s ruskými imigranty v Praze?
Před lety jsem se rozhodl, že přesunu své místo bydliště a zkusím si najít práci v zahraničí. Odstěhoval jsem se do Londýna. Čtyři roky jsem žil v kosmopolitní společnosti plné různých národností a kultur, a se žádnou jsem nikdy neměl problém. Rasisté a xenofobové mi byli k smíchu a často jsem proti nim hrdě vystupoval svými tolerantními názory. Dokud jsem se nepřestěhoval zpátky do Prahy.
Vrátit se po čtyřech letech z největší západoevropské metropole domů, působí, jako by se člověk vracel do „rodné vesnice“. Všechno se zdálo menší, všechno bylo blíž, vznikla spousta nových obchodů a kaváren, domy byly opravené, ulice čistší.
Měl jsem dobrý pocit. Než jsem zjistil, že na ulicích vedle různých evropských jazyků slýchám čím dál častěji i ruštinu. Zvyšující se výskyt ruštiny mě začal iritovat.
Nejednalo se totiž jen o turisty. Rusky najednou mluvili i pejskaři nebo rodiče s dětmi na hřišti. S ruštinou se také často pojilo i povýšené chování, oslovování Čechů v ruštině a absence základních zdvořilostních frází nebo návyků.
Boj s fobií
„Prosím vás… promiňte… děkuji a na shledanou“ jako by někteří Rusové prostě nepoužívali. Poprvé v životě jsem propadal záchvatům xenofobie. A v té době jsem ve vzteku napsal na Facebook status, ve kterém jsem to všechno ventiloval.
Odkud se všichni najednou vzali? Utekli z Ruska kvůli Putinovu autokratickému režimu? Nebo je to jeho pátá kolona, která tu zapouští kořeny? Je můj strach oprávněný, nebo jsem nenávistí k Rusům jen naočkovaný generací mých rodičů, která zažila sovětskou okupaci v roce 1968?
Rozhodl jsem se se svou fobií bojovat. S nenávistnými myšlenkami jsem se objednal k psycholožce.
Zároveň jsem začal poznávat Rusy, kteří žijí v Praze a umějí česky. Také jsem poznal Honzu, jehož otec je Rus. Honza se odmala potýkal s rusofobní šikanou. Na jedné debatě jsem potkal živého českého kremlobota, jehož názory byl silně proruské a protievropské. A seznámil jsem se s novinářkou Petrou Procházkovou, která prožila v Rusku 11 let svého života.
Víc se dozvíte v audiozáznamu pořadu Daniela Kupšovského, který na 35. ročníku festivalu Prix Bohemia získal 3. místo v soutěžní kategorii Dokument.
Související
-
Rusové, kterých se bojím. Dokument o české rusofobii
Tenhle dokument vznikl kvůli jednomu statusu na facebooku. Statusu, který jsem napsal já – jako reakci na zvyšující se počet rusky mluvících lidí v Praze.
-
Přes čáru: „EU je rasistická, Putin nemá reálnou moc a...
V magazínu Přes čáru nabízíme rozhovor s maďarským levicovým filozofem, politikem a publicistou Gaspárem M. Tamásem. Je to takový celoživotní disident. Za komunismu...
